Husarský kousek, který se povedl BLACK SABBATH na počátku osmdesátých let, je prostě hodný zapsání do historické kroniky rockové hudby. Ačkoliv to může být zapřísáhlým fanouškům Ozzyho éry jakkoliv proti srsti, patří obě alba z období, kdy v řadách kvarteta stanul poprvé za mikrofonem malý Elf, k těm nejoslavovanějším. Legendární kapela, kterou krátce před tím opustil její původní a stále méně zvladatelný frontman Ozzy Osbourne, se po deseti letech existence a osmi studiových albech rozhlížela kudy a kam dál. Na uvolněné místo byl po pečlivých výběrový Více

Fenomenální obrat doznala uvadající kariéra BLACK SABBATH hned zkraje osmdesátých let. Snad nikdo by se nenadál, že po vyhazovu fanoušky milovaného Ozzyho Osbournea dojde k takto povedenému druhému startu, navíc se zpěvákem, který svého předchůdce nepřipomínal vůbec ničím, stejně tak se i výraz kapely dočkal mnoha obměn a novinek. Začněme tedy od začátku, osobně mám za to, že angažování vlastníka mocného hlasu, Američana Ronnieho Jamese Dia, bylo vlastně jedním z nejlepších a nejpřekvapivějších tahů v celé historii metalové hud Více

Vystoupení PRO-PAIN na jednom z posledních ročníků festivalu Brutal Assault bylo ukázkovým příkladem poctivého nářezu a plně jsem si jej užil, protože bylo poznat, že newyorská kapela je upřímným organismem, který si stojí za každou notou svých thrash metal/ hardcoreových pumelic. Když jsem se o několik dní poté vydal trochu jejich tvorbu prozkoumat, už jsem zas až tak nadšen nebyl, ale třeba jsem prostě jenom sáhl na nesprávná alba. Jasně že kapelu podle názvu a tak nějak zběžně znám už od jejich průlomu v roce 1992, ale nikdy jsem neměl potřebu se nad Více

Dobu, kdy romantický heavy metal od německých STORMWITCH měl ještě co sdělit, odvál před dvěma a půl dekádami nemilosrdný čas. To je skutečnost, která se nedá ničím okecat. Byť kapela vždy patřila spíše k té druhé lize německé metalové scény, z jejich prvních pěti alb je zřejmé, že takto byla zaškatulkována neprávem. Jejich tvorba z osmdesátých let má ještě v současnosti své kouzlo, stejně jako je tomu kupříkladu u starých nahrávek jejich současníků z WARLOCK, STEELER nebo GRAVE DIGGER, tedy u stylově podobně zaměřených krajanů. Za neotřelost čarokrásných Více

Dost dobře nechápu, proč kapela jako NUCLEAR ASSAULT nenachází roky odvahu k nahrávání pořádného alba v profesionálních podmínkách? Proč po mnoha letech studiového mlčení a zároveň čím dál častějšího vlastního koncertování přichází nejdříve s naprosto nic neřešícím EP záznamem, který, jak jej už pár dní poslouchám, byl pořízen zřejmě v průběhu nějaké živé zkoušky kapely v domácích podmínkách garáže a jediné, co se do něj dotáčelo, byla patrně sóla a Connellyho vokál. Alespoň tak nějak na mne působí všechny čtyři skladby, které právě návratové EP „Pounder“ Více

Když se při tvorbě nové muziky spojí úderník Till Lindemann s hračičkou Peterem Tagtgrenem, fanoušek RAMMSTEIN musí být především ujištěn, že se výsledek od jeho německých oblíbenců zas až tolik lišit nebude. A tak se také stalo, tedy až na jeden podstatný rozdíl, Lindemann pro textovou složku své první sólové desky totiž zvolil angličtinu. Jinak se jedná prakticky o očekávanou sadu nadupaných metalově industriálních pochodů a hymen, ze kterých je patrné skladatelské spojení ústředních postav kapel RAMMSTEIN a PAIN, zkrátka úderná, zvukově vybroušená a kovov Více

Kromě poslechu alba „Arrival“ jsem měl možnost islandské mladíky THE VINTAGE CARAVAN vidět koncertně v Plzni na Metalfestu, ale snažil jsem se zamezit ovlivnění názoru na nahrávku vlivem koncertu, který nebyl zrovna bůhvíjaký. V tomto srovnání tedy vítězí právě nahrávka, kde si kapela mnohem víc vyhrává s detaily a působí na ní mnohonásobně hotovějším a profesionálnějším dojmem, než tomu bylo v případě matného vystoupení. Tomu do dokonalosti a energie větších ryb ještě hodně chybělo. Mám tedy pocit, že si zřejmě někdo u Nuclear B Více

Když se více než před dekádou samozvaní odborníci na hudební vkus a různí další frikulíni pohoršeně pozastavovali nad tím, jak si může někdo dovolit přirovnávat význam nějakých MUSE k jejich modlám z RADIOHEAD, byla z jejich postojů cítit pouze arogance. Netušili však, jak velkou oblibu si tahle z nepůvodnosti mnohokrát obviňovaná britská trojice v blízké budoucnosti získá. Dnes MUSE patří bezesporu k nejsledovanějším kapelám světa, globálním fenoménům, jenž jsou schopny zaplnit největší velkoměstské arény. Ne že bych se zde chtěl MUSE nějak zastávat Více

Vlastně je tomu tak v životě mimořádných osobností pořád. Období neúspěchu, nezasloužených ústrků, nepochopení a zklamání jsou střídána s výjezdy kreativity a dech beroucími okamžiky. Po nedůstojné šachové partii u ANTHRAX stál zpěvák John Bush se svými ARMORED SAINT znovu na začátku, tedy před úkolem oprášit druhy uznávané logo kapely a nějak se popasovat s přesycenou hudební současností. Právě v době kdy nic nebylo jisté, potvrdilo vcelku zdařilé album „La Raza“, že zkušená (avšak dlouho neaktivní) kapela má ještě stále co na Více

Zde jsou tedy ještě nějaké fotografie z koncertu německých metalových legend ACCEPT, který proběhl v Plzni na Metalfestu. Jak už jsem v reportu z akce zmínil, přestože mne tato kapela na posledních dvou deskách příliš nepřesvědčila, naživo je to zcela něco jiného. Oprávněně tedy považuji vystoupení ACCEPT za jeden z vrcholných okamžiků letošního klání a bylo vážně úplně jedno, jestli se zrovna hrála letitá klasika z osmdesátých let nebo skladby podstatně mladšího data, které na nových řadovkách již zpívá Mark Tornillo. S dvěma nováčky v Více