Z dnešního pohledu je vcelku dost zvláštní, že takový famózní zpěvák, jakým Tony Martinem bezesporu vždy byl, nebyl nakonec nikdy akceptován jako ten, kdo by měl právoplatně působit u mikrofonu v legendárních BLACK SABBATH a dočkat se zaslouženého uznání, přitom jeho vklad do kapely byl vždy z mého pohledu mnohonásobně lepší a zajímavější než ony pokusy, které krátce před ním předvedli zpěváci jako Glenn Hughes a Ian Gillan. Zajímavostí vlastně zůstává, že ve Spojených státech amerických například považují od roku 1984 (tedy hned krátce po albu „ Více

Vrchol novodobých BLACK SABBATH slavil svého času úspěch zejména v německy mluvících krajinách, symbolizoval rovněž trvalý příklon k melodickému metalu a zároveň setrvání na Iommiho masivních kytarových riffech. Album „Headless Cross“ se zkrátka vyvedlo. Čerstvě posíleni o věhlasného hromobijce Cozyho Powella, zde na ploše pouhých čtyřiceti minut Sabati vybrousili svůj zřejmě nejzářivější a dodnes nezpochybnitelný diamant - nepřekonatelný pomník hard rocku z konce osmdesátých let. Jde zřejmě o úplně nejsilnější sbírku, pokud tedy pomineme některá kulto Více

V závěru recenze na předchozí řadovku „Seventh Star“ jsem zmínil, že nahrávání „The Eternal Idol“ bylo započato ještě s Rayem Gillenem, nadějný zpěvák byl však vzhledem ke svým malým zkušenostem se skládáním, nahráváním a celkově studiovou prací (a jak prameny z různých biografií nesporně uvádějí: zejména nulovým zájmem tento svůj handicap jakkoliv dohnat) ze sestavy BLACK SABBATH brzy propuštěn. Jeho náhradou se za pár měsíců stal zcela neznámý třicátník Tony Martin, který Rayovy party od základu přezpíval. Aniž by si to Tony Iommi tenkrát uvědomil, Více

Vlastně by se o kapele UMBRTKA dalo říci, že jde o západočeskou blackmetalovou stálici, jenže se stylovým zaměřením to u nich zas až tak jednoznačné nebude, protože díky zálibě členů v opěvování různých průmyslových zákoutí se do jejich hudby vkrádá i industrial, nemluvě o undergroundovém přístupu a celkové stylizaci - výsledkem je styl, který je soudě dle nalezených pramenů nazýván šedým metalem. Ve spolupráci s aktivním čtenářem těchto stránek, vystupujícím zde pod přízviskem Valič, byla pečlivě sestavena série otázek, na které zde odpovídali dva z Více

Švédští revolucionáři REFUSED se po sedmnácti letech vrací na scénu plní hněvu a odhodlání ke svým dalším agitkám, kromě typicky rvavého přístupu jim však tentokrát hraje do karet i větší muzikantská vyspělost a celkově zkušenější náhled na věc. Především ten jim letos umožnil vytvořit nahrávku, která sice možná ne až tak šokuje neotřelostí, jako tomu bylo svého času v případě zprvu nepochopené a posléze objevené a stále dokola vyzdvihované famózní jízdy „The Shape Of Punk To Come“, ale za to ve svém progresu nabídne rozvážnější a pestřejší Více

V polovině osmdesátých let zůstal Tony Iommi z původních členů BLACK SABBATH v sestavě osamocen. Zprvu tedy uvažoval, že nový materiál, který připravoval s výtečným Glennem Hughesem zpívajícím baskytaristou třetí sestavy DEEP PURPLE (u BLACK SABBATH však Hughes působil jen coby zpěvák, v průběhu celých osmdesátých let vytrvale bojující se závislostmi na alkoholu a drogách), baskytaristou Davem Spitzem (mladší bratr Dan hrál v té době na kytaru u ANTHRAX), nadějným bubeníkem Ericem Singerem (pozdější posila sestav ALICE COOPER, KISS a BADLANDS) a již tradi Více

Spolupráce Tonyho Iommiho a Geezera Butlera s malým čarodějem Ronniem Jamesem Diem nabrala v roce 1982 pro všeobecně překvapené fanoušky BLACK SABBATH rychlý směr ke konci. Vztahy uvnitř souboru byly již tak napjaté, že se v průběhu studiových prací na míchačce živého alba „Live Evil“ dostaly do fáze absolutní trapnosti. To když se přiopilý technik jednou prořekl Iommimu, který do studia chodil každý sudý den v měsíci, aby dohlédl na postupující práce, že se v lichých dnech do studia vkrádá Dio, aby pozvolna zvýšoval hlasitost svých vokálních partů na v Více

Mnohým by se mohlo zdát, že čtveřice z Göttingenu musí mít své nejlepší roky za sebou, vždyť popularita GUANO APES dnes nedosahuje úrovně s jakou před patnácti lety dobývali světová pódia. Sympatická crossoverová čtveřice vedená nestárnoucí a velmi vitální Sandrou Nasic do davu v Plzni nahustila jak své památné skateové hity, tak i songy značně novějšího data. GUANO APES se bez závažnějšího problému podařilo svým výkonem rozpohybovat nejednoho návštěvníka sobotního večera. Zde je tedy galerie z jejich vystoupení. Více

Osobně multi žánrové festivaly nemusím, patřím ke staré škole rockových a metalových fanoušků, takže mám pevně daný okruh řekněme dvou až tří stovek svých kapel a oblíbenců a ty sleduji, kupuji si jejich alba na CD a zajímám se dlouhodobě o ně. Občas je sice občerstvím něčím novějším, ale děje se tak asi méně, než by se v dnešní rychlé době slušelo a patřilo. Nepatřím k módním lidem, kteří k současné hudbě přistupují z perspektivy, jenž chtě nechtě vyžaduje odstup a nahrávky po kvantech nepříliš zainteresovaně stahávají, posléze někol Více

Největší rocková legenda jaká kdy v mém městě vystoupila, tak nějak se dá označit vystoupení britských MOTÖRHEAD v Plzni. Ani nemusím připomínat, že informace ohledně účasti této kapely na zdejší „Europe“ verzi festivalu Rock For People nedala půlroku spát nejednomu zdejšímu rockerovi. Přestože se několik týdnů před akcí šířily éterem neradostné zvěsti, týkající se znovu stále nepříliš uspokojivého zdravotního stavu Lemmyho Kilmistera, musím nakonec potvrdit, že se akce velmi vyvedla a to doslova po všech stránkách. Opravd Více