Když jsem přemýšlel nad někým z generace dnešních třicátníků, kdo pro mne v naší zemi nejzajímavěji reprezentuje klasicky rockovou kytarovou hru, která vychází z bluesových kořenů a ještě do tohoto letitého hudebního žánru vnáší neotřelý kus svého, napadl mne jako první Ivan „Aivn“ Jašek. Kytarista, který v minulé dekádě sice táhl a působil u brněnských ANNIE´S TRIP, u našlapané hardrockové kapely často obrážející tuzemské kluby, ale dnes již několik let aktivně působí jinde, u své tříčlenné formace AIVN´S NAKED TRIO. Hudba obou Více

Kalifornská thrashmetalová legenda EXODUS určitě není kapelou, na kterou chodí pozéři nebo lidi držící za každou cenu prst na tepu doby a už vůbec ne ti, kteří se o kapelu otřeli jen tak letmo v rámci módní vlny metalového retra. Ti co přijdou na jejich koncert, zatraceně dobře vědí, o co že na něm kráčí. V jejich případě jde o jednu z toho hodně mála thrashmetalových stálic, která se může pyšnit stále početnou a velmi zarytou „die-hard“ fanouškovskou základnou vyhledávající nekompromisní riffing. A brněnská zastávka v klubu Favál tohle v Více

Když se hradecké vystoupení FAITH NO MORE termínově kříží s plzeňským Metalfestem, nezbývá Plzeňákovi nic jiného, než za kapelou vyrazit v rámci dovolené (o pár dní později) do Bratislavy. Osobně jsem velmi toužil shlédnout tuhle kapelu na právě probíhajícím turné, které se koná za účelem podpory jejich comebackové desky „Sol Invictus“, hlavně tedy z toho důvodu, že opravdu nepředpokládám časté koncertování FAITH NO MORE v následujících letech a samozřejmě také proto, že v době mé mladické rozjívenosti na úsvitě devadesátý Více

Při pohledu na název alba a koneckonců i na obal nejnovějšího počinu Lucy Turilliho se mi vybaví kruté zklamání z filmu Prometheus režiséra Ridleyho Scotta. Pod bombastickým vizuálem se skrývalo jedno velké nic, což je do značné míry i případ tohoto alba. Cinematic metal, pompa až na půdu, našponovaný soundtrack k hollywoodskému velkobijáku. Přesně takhle si to Luca Turilli vysnil, naplánoval a zrealizoval. V tomhle punktu albu nelze vyčítat nic. Problém není ve formě, nýbrž v obsahu. Přesněji řečeno, v naprosté absenci jakéhokoliv obsahu. „Promet Více

Třetí a poslední den festivalu jsem zahájil brzkou návštěvou areálu (už zhruba okolo půldruhé odpolední), abych zde mohl sledovat vystoupení mladých islandských stoner-rockerů THE VINTAGE CARAVAN, kteří právě v těchto dnech vydávají svou debutovou desku „Arrival“ (recenze přijde v dohledné době) u kolosu Nuclear Blast, ostatně tahle nahrávka na mne působí sympatickým dojmem. Stejně tak sympatickým dojmem na mne působí i tato tříčlenná kapela, byť je zřejmé, že kluci ještě zcela nedozráli v hotové „ret Více

Zdá se, že hvězda švédských AMARANTHE po jejich třetí desce stále stoupá, takže zde musím rovněž potvrdit výbornou připravenost a koncertní formu tohoto tělesa. Zřejmě nejpopovější a nejvíce mainstreamová kapela ze všech zúčastněných na Metalfestu mohla být ten večer chápána také jako spojení světa metalu s nezaujatým okolím, nebo také se všemi, kteří metalové hudbě doposud příliš neporozuměli, pakliže zde nějací podobní návštěvníci byli. Záplava chytlavých hymen s futuristickými podkresy, budícími u mnohých dojem resolutního střetu s Více

Druhý den festivalu byl pro mne především ve znamení mnoha největších „nej“, jaké se za ty tři dny na lochotínské stráni udály, nebo naopak ovlivňovaly celkový chod mého plzeňského dne mimo areál. Jednak bylo největší vedro, takže jsem fungování na poledním slunci uvnitř místního amfíku (při pohledu na program akce) okamžitě zavrhnul a šel si raději zaplavat na tři kilometry vzdálené rybníky, ale to vás asi nezajímá :-), takže se tématicky vrátím k Metalfestu. Vlastně právě složení sobotního programu fes Více

Letos se v nově zrekonstruovaném lochotínském amfiteátru sešlo pravděpodobně nejvíce návštěvníků za celých šest let fungování Metalfestu, jejich výsledný počet údajně lehce přesáhl osmitisícovou hranici a nutno říct, že počasí všem nadmíru přálo. Obrovitá tlama plzeňského letňáku byla po většinu všech tří dnů atakována spalujícím sluncem, na kterém se teplota pomalu stoupala nad třicetistupňovou hranici, zkrátka a dobře, fiesta se stala doslova pekelnou oslavou metalové hudby, při které bylo nejednomu návštěvníkovi pořádně vedro. Nicm Více

Vystoupení amerických thrasherů TESTAMENT na letošním Metalfestu považuji za jedno z vůbec nejlepších, jaké se kdy v Plzni odehrály a také zároveň, jaké jsem měl možnost v průběhu těch pětadvaceti let shlédnout. Sešlo se zde zkrátka úplně všechno, což u minulých koncertů TESTAMENT nebylo vždy pravidlem - nadupaná kapela, spojení výtečného zvuku a nasazení, tvrdosti a virtuozity, a ještě ke všemu své udělalo také nadmíru nažhavené publikum, které vytvořilo této pětici Američanů v průběhu jejich sedmdesátiminutového setu opravdu skvělou kulis Více

Osobně si myslím, že s anglickými PARADISE LOST to už mají fanoušci metalu dávno ujasněné na férovku. Kapela za těch pětadvacet let urazila opravdu velký lán cesty a prošla si obdobími všeho druhu. Od ponurých začátků, přes etapu metalové majestátnosti, později také přes celou řadu experimentů (prostřednictvím kterých se sice Britové snažili zbavit se vlastních metalových pout, ale na druhou stranu vše bylo vyváženo skvělým songwritingem a vrcholným proudem invence) jsme se s jejich hudbou dostali až do fáze postupného návratu k minul Více