Smysl nezadržitelného Maxova chrlení stále průměrnějších alb pod hlavičkou SOULFLY sice neznám, ale třeba nějaký skutečně existuje. Chápal bych, kdyby šlo o hudebního maniaka, který by se s každým svým dalším dílem posouval a klestil by zároveň průkopnickým způsobem cestičky druhým, když se však nad Cavalerovou tvorbou zastavím, je evoluce to poslední, co mne při poslechu jeho písní napadne. Letošní zásek „Archangel“ se navíc vyznačuje vcelku krátkou stopáží a obsahuje pouze deset skladeb, navíc v naprosto typickém pojetí. Již dávno je známé Více

Poslední den letošního pekelně rozpáleného dvacátého ročníku Brutal Assaultu už toho zjevně měli všichni plný brejle, díky bohu byl i rozpis kapel pro sobotní večer jednoznačně nejslabší ze všech čtyř dní. Nedokážu si představit, jak bych vydržel u pódií, když by tomu bylo naopak. Tak jako ostatně v minulých letech, kdy poslední večer mnohdy naopak znamenal programové vyvrcholení. Z tohoto důvodu děkuji pořadatelům, že se z mého pohledu trochu děravější hudební dramaturgie sobotního dne velmi hodila. Vlastně už se jednalo o tak Více

Vzpomínám si, jak mne roce 2007 na festivalu Rock For People ze stanové odpolední letargie vzbudil nějaký brutální řev podpořený nekompromisním metalcorem. Vzhledem k dramaturgii zmíněné akce hodně netradiční záležitost. Chystajíc se zrovna k spánku, neskákal jsem zrovna nadšením, ale nakonec jsem se na původce toho pozdvižení šel podívat. Co mi také zbývalo? Jaké však bylo mé překvapení , když jsem u mikrofonu spatřil ženu. Tehdy vcelku nevýrazná oplácaná buchtička opanovala pódium svým brutálně monotónním proje Více

Pokud nastane takové extrémní vedro, že dokonce i veškerý hmyz vychcípá, je sepsání reportu z několikadenní hudební akce skutečně nadlidským úkolem, když se k tomu připočtou i technické problémy vzniklé vinou správcovského up-datu administrativní složky, dostaneme se do krkolomné situace, ze které je stále těžší se vysekat. Zde se však k problémům stavíme čelem, takže pokud to přes všechny zádrhele půjde, články budou nadále pravidelně zveřejňovány, pokud ne - opravdu věřte, že bojujeme. Prostě chci jenom dát najevo, že p Více

Jako je tomu v posledních pěti letech již tradičně, si právě začátkem srpna vyhrazuji několik dní na metalové dostaveníčko v Josefovské pevnosti, takže pospěšme k popisu věcí a nastalých skutečností. Charakteristiku letošního ročníku totiž určilo několik výrazných specifik. V prvé řadě zde s námi bylo neobvykle intenzivní vedro, které spalovalo areál každý den, a tak jsem se pokaždé hned od rána vydal vstříc městskému koupališti, které jsem opouštěl až za účelem pozdního oběda a pomalého návratu zhruba až někdy kolem čtvrté od Více

Kdybych měl posluchači, který se nikdy nesetkal s hudbou JUDAS PRIEST, doporučit jenom jediné jejich album, byl by to právě „Painkiller“, protože jde o nahrávku, která představuje tu nejpravější podstatu kapely, a také o nahrávku, která působí (po invenční a zvukové stránce) stále svěže. Ve své době skutečně šlo o dělovku přímo do černého, zasahující svůj cíl zrovna ve chvíli, kdy s legendárními Brity již mnoho metalových fanoušků nepočítalo. Skupina, jež kromě mnoha úspěchů v průběhu celých osmdesátých let minulého století prošla tak Více

Vlastně tomu tak bylo u celé řady jiných metalových kapel, které se snažily zalíbit se v polovině osmdesátých let mnohým fanouškům za Atlantikem a uspět. Severní Amerika, tou dobou zmítaná dosud neslýchaným zájmem o heavy metal, měla v populární hudbě vždy problém akceptovat cokoliv jen trochu zašmodrchanějšího, hlučnějšího, jdoucího k posluchači až z tzv.druhého plánu, takže určité zjemnění a zpřístupnění vlastní hudby, uskutečněné na vlně bezproblémové hitovosti, tehdy mnohé britské stálice neminulo. Byť byli v této době právě JUDAS PRIEST svými Více

Pokračování cesty po albech britské metalové legendy nás zastihuje v průběhu přelomového roku 1980, kdy se JUDAS PRIEST daří definitivně celosvětově prosadit. Tím zásadním důvodem se stává realizace alba „British Steel“, jejich v pořadí šesté studiové desky, se kterou Britové fenomenálně vpluli do osmdesátých let, do doby heavymetalové muzice všeobecně velmi hodně nakloněné. Prostřednictvím tohoto díla totiž dokázal kvintet z Midlands přiblížit podstatu kovové hudby širokým masám, za což samozřejmě mohla aktivnějš Více

Postupný nárůst popularity JUDAS PRIEST v sedmdesátých letech sebou nesl i patrné stylové obměny, kapela totiž v období punkové horečky přizpůsobila výraz zlobičům z nastupující mladé generace, zrychlila a trochu přitvrdila. Ne že by došlo na zapovězení vlastních hardrockových kořenů, ale z nové tvorby téměř vymizel onen epický esprit (až na několik výjimek) a celkově se přidalo na důraze a přímočarosti. Nicméně je nutné přiznat, že celá záležitost kapele prospěla a počínaje právě alby popsanými v tomto d Více

JUDAS PRIEST, jedna z nejvlivnějších heavy metalových kapel všech dob byla založena v roce 1970 v průmyslovém srdci britské Midlands - v Birminghamu. Jidáši si svou pozici vydobyli až postupem mnoha let a to výhradně díky své vytrvalé práci, častému koncertování a vydávání znamenitých alb, která předurčila zásadní vývoj metalového žánru na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Vlastně se o nich dá mluvit také jako o otcích zakladatelích heavy metalu, protože tento výraz byl uveden ve známost až někdy koncem sedmdesátých let a to právě v souvislosti s Více