Když v polovině devadesátých let Lemmy zdolal padesátku a oslavil dvacáté výročí od založení MOTÖRHEAD, málokdo si tenkrát dokázal představit, že jde o období, které se mu povede nejenom že minimálně zdvojnásobit, ale že dojde ještě k navýšení intenzity veškerých koncertních i studiových aktivit. V neměnné sestavě s Mikkey Deem a Philem Campbellem od té doby řádil bez většího zakolísání, chrlil každé dva roky další a další nový materiál a v neposlední řadě potvrdil status živoucí legendy, která se vším, co obnáší hudební život ve víru Více

Strastiplná cesta osmdesátými lety poznamenaná rozchodem a soudní tahanicí s Bronze Recordings a nepříliš výhodným přestupem ke stejně vykutáleným GWR (obě vydavatelství na tři roky po rozchodu s MOTÖRHEAD prakticky zabraňovala kapele cokoliv nahrát - přičemž vznikla ona jediná delší prodleva za celých čtyřicet let, kdy v letech 1988-1990 nesmělo od Lemmyho nic nového vyjít), ale rovněž změnami v sestavě, měla nakonec za následek pouze Lemmyho definitivní zocelení. To se nakonec projevilo na počátku dekády následující, Více

Pozoruhodná kariéra Lemmyho Kilmistera coby nezdolného rockového barda, který se stal za těch čtyřicet let u MOTÖRHEAD doslova synonymem opravdovosti a zanícení pro surový rock ´n´ roll, rozhodně stojí za připomenutí. Kilmisterovo obludné děcko patří k velmi stabilním značkám rockové a metalové scény. Ačkoliv on sám nikdy nechápal hudbu MOTÖRHEAD jako metalovou, jeho kapela je adorována především fanoušky z tohoto hudebního odvětví. Stabilní kvalita nahrávek v průběhu čtyřiceti let, kdy mezi jednotlivými počiny nikdy nedo Více

V době kdy jsem ještě psal na stránky Metalopolis.net, mne pod recenzí na nějaké album právě od MOTÖRHEAD (tuším že to bylo „The Wörld Is Yours“) sepsul čtenář, který se pohoršoval nad průměrným verdiktem zmíněné nahrávky. Šlo mu totiž především o to, že jiná známka než plnopočtová se Lemmymu zkrátka nedává a to nikdy a za žádných okolností. Sice nevím, co je tohle za logiku, ale pokud opravdu někde platí, jistojistě doprovázena všudypřítomnýma a nanejvýš klišovitýma macho kecama o nesmrtelnosti tohohle rock´n´rollovýho bouráka, pak Více

Tak předně, novinka od berlínských KADAVAR je více než jen další stoner-rockovou reminiscencí na odkaz raných BLACK SABBATH. Jde o poctivě zhotovenou a sebevědomou jízdu, kde není nouze o heroické hymny a celkově otevřenější náhled na ostrovní rockovou muziku sedmdesátých let. Od předchozí nahrávky „Abra Kadavar“ uběhly již dvě sezóny a na výsledku je to velmi znát, kapela si opravdu se vším vyhrála a aktuální materiál působí jako jedna z nejlepších žánrových věcí, s kterou máme tu čest v posledních několika letech. Jestliže jsem u mi Více

V těchto dnech přicházejí s třetím albem na scénu švédští podivíni navlečení do smrťáckých masek a papeženských rouch, anonymní týpci co opěvují starověk rocku a heavy metalu. S nahrávkou „Meliora“ dochází rovněž i na třetí obměnu frontmana, takže Papa Emerituse II (z minulé desky „Infestissumam“) střídá Papa Emeritus III a kapele jeho příchod prospívá. Nevím sice čím byl před lety (v době debutu) způsoben start zájmu právě o kapelu typu GHOST, každopádně ať už šlo ve své době o originální a působivou image, dobře poslouchatelný a nenási Více

Řecký kytarový talent a všeuměl, který po dlouholetém působení ve své powermetalové jednotce FIREWIND dokonce zakotvil v sestavě Ozzyho Osbournea, si dnes krátí čas vydáváním sólových alb u stáje Century Media, k jejichž realizaci neváhá vždy pozvat celou řadu pěveckých hostů. Stejně jako předloňský sólový debut „I Am The Fire“ je i novinka „Brand New Revolution“ plná dobře poslouchatelných hardrockových či powermetalových vypalovaček, jejichž hlavním jmenovatelem je bravurní kytarová hra hlavního aktéra. Po formální stránce se i na druhé Více

Dnes je to již něco přes deset let, co legenda britského heavy metalu ohlásila návrat k sestavě, která kdysi dávno knockoutovala metalovou veřejnost albem „Painkiller“. Návrat Roba Halforda do řad JUDAS PRIEST byl tedy obrovskou událostí pro všechny pamětníky zlatého období kapely, i přestože tato skutečnost sváděla k logickým dohadům ohledně pravých důvodů reunionu. Vždyť všichni informovaní ještě dnes dobře vědí, kterak obě znesvářené strany mezi lety 1992-2004 vehementně vyvracely různé fámy o možnostech obnoveného sjednocení. Více

Poté co řady Jidášů opustil Rob Halford, skupina nespěchala ve výběru jeho náhradníka. Bylo však předem jasné, že se jím stane někdo, kdo se svému předchůdci hlasově alespoň trochu podobá. V časově rozsáhlém konkursu nakonec na sklonku roku 1995 zvítězil úplně neznámý Američan a obdivovatel JUDAS PRIEST - Tim „Ripper“ Owens. Nutnost nahrátí nového alba si sice všichni uvědomovali, ale skutečnost nenapovídala spěšnému nástupu k jeho přípravám, vždyť v roce 1996 došlo dříve i na první sólové album Glenna Tiptona „Baptism Of Fire“. Navíc s Více

Po těch více než dvaceti letech a deseti albech opravdu nelze od FEAR FACTORY čekat nějaké zásadní stylové manévry, tahle americká cyber-metalová jednotka svůj styl definovala už dávno. Každý obeznámený totiž velmi dobře ví, co zhruba tak od Kaliforňanů čekat. Stejně jako je všem jasné, že kostru jejich dlouhé diskografie drží zejména alba jako „Demanufacture“, „Obsolete“, „Archetype“ a snad ještě „Mechanize“, která se prostě povedla více než ta, která zde nakonec nezmiňuji. Z tohoto pohledu rovněž „Genexus“ patří k lepším albům, Více