Někdy se vyplatí v zájmu utříbení názorů odložit připravovanou recenzi o několik měsíců později. Ze své zkušenosti s občasným psaním můžu říci, že mi občas pauza vadí, protože rád sdílím svoje prvotní emoce s komunitou, ale v zájmu zachování integrity je prostě jistý odstup vždy lepší. Druhá polovina letošního roku byla a stále ještě je velice nadupaná na novou muziku a já už teď vím, že spoustě desek bych už tak vysoké hodnocení jako v týdnech po vydání nedal. Například GHOST dokonale vyšuměli a jejich 60 % je za mě nyní maximum. Na novinku svého oblíbence Satc Více

První myšlenka, co mne napadla v průběhu úvodního songu „Nearly Forget My Broken Heart“, byla ta, že by měl Chris Cornell zůstat už jenom u sólové kariéry a nepokoušet se o resuscitaci SOUNDGARDEN. Zatímco jejich návrat se stále pere s vrtkavou formou, která závisí na rozpoložení všech čtyř person, zde si prostě zmíněný umělec jede podle svého a z materiálu je cítit pohoda a přirozenost. Pokud se tedy legendární band ze Seattlu vykázal v posledních letech nějakým turné, obvykle to zas až tolik neskřípalo, horší to však bylo ve studiovém provedení, protože nám kape Více

Asi je pravděpodobné, že většina lidí zná Jiřího Kučerovského zejména jako kytaristu z doprovodné skupiny Tomáše Kluse, i když je tento muzikant aktivní mnohem delší dobu. Už v průběhu minulé dékády patřili jeho ANIMÉ k zajímavým zjevům naší klubové, zejména pak alternativně rockové, scény. Na začátku letošního roku vyšla po delší pauze těmto Brňákům nová deska, která byla nazvána poněkud záhadně „Dead Trams“ a to byl tedy hlavní důvod k položení několika otázek. Zde je tedy další z rozhovorů.Nedávno vám vyšlo nové album „Dead Trams“. Více

Tragická je životní pouť ve vizích a představách dost možná nejdeprimovanější metalové kapely všech dob. Britští MY DYING BRIDE rozhodně na své třinácté řadovce „Feel The Misery“ málokoho překvapí. Okolnosti jejich hudební existence zná totiž každá hloubavá metla odrostlá v devadesátkách, protože tehdy právě oni kralovali ostrovní doom-metalové vlně. I dnes však nic neztrácejí ze své chuti po podobně deformované nadsázce a umění rozplakat všechny fanoušky pochmurných nálad. Osobně jsem je vždy vnímal (na rozdíl od PARADISE LOST) jako osobitou Více

Se čtvrtou řadovou deskou se na sklonku léta přihlásila i retrařům dobře známá švédská kapela z Gothenburgu, která v poslední době patřila mezi nejautentičtější záležitosti navozující vzpomínky na hardrockový dávnověk a psychedelii sklonku šedesátých let, GRAVEYARD. Ve své domovině, ale vlastně i v určitých částech západní Evropy velmi populární těleso vešlo ve známost zejména svým druhým počinem „Hisingen Blues“, který před čtyřmi lety znamenal naprostou senzaci a otevřel těmto historií rocku okouzleným seveřanům dveře do celého světa a to prostřednictvím s Více

Cítíš jak tě opouští síla a upadáš do nejhlubšího možného spánku. Všechny někdejší starosti z života cos prožil, se nyní zdají tak malicherné. Začíná pouť fascinující krajinou vlastního podvědomí, kde se ti odvíjí tvůj dosavadní příběh v mnohem jasnějších konturách. Odpovědi na všechny otázky, které sis vždy kladl, jsou zde jakoby automaticky vyhodnocovány, ale ať je výsledek jakýkoliv, nebrání ti v setrvale smířeném rozpoložení. Levitujícího tě vítají stále nové a nové krajiny, které jsou výsledkem aktivované fantasie ve tvé mysli, čas neh Více

Na to, abych se přesně orientoval v podhoubí současných rockových škatulek, už jsem přeci jen asi trochu starej. Dost přesně tedy nechápu význam stylového chlívku zvaného djent. O čem lze říct, že ještě je djent a co už jím není? Co tento druh tvrdé a technické hudby charakterizuje, nebo co všechno musí daná kapela splňovat, aby se o ní dalo říct, že jde o djent? Odpovědi na tyto otázky zcela přesně neznám, ale zhruba tak nějak tuším, jak podobný styl charakterizovat, jak se vyvinul a jakými vlastnostmi se vyznačují popřední kapely, které jej h Více

Seattleští QUEENSRŸCHE v sestavě s Toddem LaTorrem přichází s druhým počinem, který znovu platí za slušný powermetralový zápis, ctící zhruba stejný metalový mustr, prostřednictvím kterého tato kapela vešla ve známost na svém debutovém albu „The Warning“ (1984) a zopakovala jej posléze v mnohem aktuálnější podobě až na bezejmenném druhém začátku před dvěma lety. Kdyby nešlo o tyhle borce, určitě bych nyní nad druhým staromilským albem od stále ještě nové sestavy souhlasně pokýval hlavou a byl bych se situací tak něja Více

Původně metalcoreová pětice BRING ME THE HORIZON z oblasti Yorkshiru se vlastně příklonem k mainstreamové produkci netajila už na svém minulém albu „Sempiternal“, nicméně až letos jsou Britové u cíle svého snažení, nabízejí totiž ani ne tak umělecky dokonale vyšlechtěné dílo, jako spíše dokonalou sadu moderně ošetřených chytlavých songů, které mají šanci oslovit velmi široká pole mladých fanoušků. Kapela je již definitivně oproštěna od metalcoreových kořenů a hledí zde do dálav duhové budoucnosti, která je vymalována na pozadí nabytých optimistických Více

Po sedmi letech albového pauzírování, zápasu nejen s koncertním zápřahem a vlastními démony, ale i s nepříjemným úrazem, jenž si vyžádal dva roky rekonvalescence, se na scénu konečně vrací s novým materiálem chlápek, který velí od nepaměti kalifornské heavymetalové kapele W.A.S.P., Blackie Lawless. Tento můj velký oblíbenec z dávné minulosti dokázal mnohdy překvapit a v době, která jeho hudbě zrovna příliš nepřála, nabídl kolikrát materiál, který měl v sobě stále mnoho svébytného rock´n´rollového feelingu, životaschopnosti Více