Čtvrtá a poslední před-rozpadová deska „Waiting For The Punchline“ nakonec vyšla na začátku roku 1995 a do zvuku EXTREME se promítlo i dosti obměněné klima v tehdejším hudebním průmyslu. Hardrocková kapela tak poněkud zdrsněla a charakter nových skladeb koketoval s tehdy stále ještě aktuální vlnou grunge a rockové alternativy, což ovšem neznamenalo, že by kapela jaksi zapomněla vytvářet prvotřídní řemeslo. Ze zpětného pohledu vnímám album jako velmi dobré a nebojácné, takže jsem velmi rád, že se čtveřice tenkrát řídila zejména potřebou zn Více

Navázat na fenomenální úspěch alba „Pornograffitti“ se EXTREME snažili prostřednictvím dalšího ambiciózního projektu, kterým bylo další koncepční album, tentokrát nazvané „III Sides of Every Story“. Po komerční stránce se deska prodávala poněkud hůře, neboť v roce 1992 zřejmě nenabídla podobně srozumitelný a širokou veřejností přijatý singl jako byl „More Than Words“ na minulé desce, nicméně po umělecké stránce se více než sedmdesátiminutová nahrávka mohla s úspěšným předchůdcem měřit. Kapela znovu potvrdila roli vynikajících muzikan Více

Bostonští EXTREME hned zkraje devadesátých let vzpružili americkou Hard´N Heavy způsobem, o jakém si mohly všechny ostatní nové, dlouhovlasé kapely nechat jen zdát. Jejich hudba nejenže nepostrádala prvek ekvilibristiky, což nebylo jen díky vynikající, všestranné, bleskurychlé a moderní kytarové hře Nuna Bettencourta, ale o každém členovi kapely se dalo mluvit jen pochvalně. Silnou stránkou EXTREME byl samozřejmě i vynikající zpěvák Gary Cherone, jenž právě s Bettencourtem vytvořil skladatelskou dvojici. Na kvartet pak EXTREME doplnili baskytari Více

FOO FIGHTERS jsou opět na zaslouženém odpočinku a tak bubeník Taylor Hawkins přispěchal s dalším počinem, který je tentokrát vůbec jeho prvním čistě sólovým albem. Samozřejmě se nabízí otázka, copak že jeho alba vydaná pod hlavičkou TAYLOR HAWKINS AND THE COATTAIL RIDERS a THE BIRDS OF SATAN nejsou čistě sólová? Já si tedy myslím, že jsou, ale to je nepodstatné, máme zde v pořadí čtvrtou desku, respektive EP, které pod svou nicneříkající zkratkou „Kota“ údajně skrývá název „King Of The Assholes“. V první řadě je nutné říct, že stylově se jedná o stále ten Více

Po smrti Lemmyho Kilmistera bylo jasné, že celá dlouhá epizoda jménem MOTÖRHEAD končí. Nicméně bylo rovněž také jisté, že o generaci mladší členové tria dobrovolně nepověsí nástroje na hřebík. Bubeník Mikkey Dee našel své nové působiště u další legendy světového rocku, německých SCORPIONS a kytarista Phil Campbell si založil vlastní kapelu. A ne jen tak ledajakou. Ústřední osobnost je zřejmá, ale že do kapely obsadí své tři syny, už je poměrně kuriózní záležitost. O zpěv se postaral jistý Neil Starr. Na konci září se díky tomu objevilo EP čítající pět pí Více

Musím říct, že i po uplynutí osmi let od realizace mám na nahrávku shodný názor jako v době jejího vydání. Jak je samozřejmě známo, ze slavné sestavy byl frontman Axl Rose v roce 2008 už hodně dlouho posledním členem (pokud nepočítáme klávesáka Dizzyho Reeda), který v řadách GUNS ´N´ ROSES zůstal a tomu také odpovídala náplň alba. Postupem let, kdy byl tento materiál v kratších či delších intervalech nevyrovnaným umělcem ohlašován a později rušen, doznala trapná situace okolo „Čínské demokracie“ skutečně démonických rozměr Více

Když jsem se kdysi dávno dozvěděl o založení kapely skládající se z bývalých členů GUNS´N´ROSES, konkrétně Slashe, Duffa McKagana a Matta Sorruma ve spojení s někdejším heroinovým dobrodruhem Scottem Weilandem (ex-STONE TEMPLE PILOTS), nezanechávalo to ve mně žádný nikterak výrazný dojem. Nevyvolávalo to ve mně příliš velké očekávání či pocit těšení. A to i přesto, že jsem vždy patřil mezi příznivce starých Stradlinovských GUNS´N´ROSES. Nedůvěra k tomuto projektu pramenila zejména z faktu, že například obě Slashova alba se SNAKEPIT či krátkodeché Více

Na sklonku roku 2001 byl z řad solidně rozjetých Švédů vyhozen zpívající baskytarista Spice. Tento chlapík, který vzezřením vždy připomínal spíš loupežníka z pohádek bratří Grimmů než frontmana metalové kapely, byl nahrazen hned dvojicí muzikantů. Zpěvákem Janne Christofferssonem a baskytaristou Rogerem Nilssonem. Následně vydané album „On Fire“ (2002) se povedlo, ovšem byl na něm cítit spíše klasický hard rock a vliv kapel jako DEEP PURPLE a RAINBOW, což byl oproti úvodnímu sabbathovskému období rozdíl. Větší rozsah nového pěvce kapele umožnil vstoupit na Více

Na přelomu milénia dlouho očekávaný a rovněž posléze i dlouho dopředu avizovaný albový návrat kalifornských šarlatánů JANE´S ADDICTION se nakonec uskutečnil v létě roku 2003 a šlo o úspěšnou misi do světa tehdy na síle opětovně nabývající anglo-americké kytarové hudby. Přes svou vytíženost s nejrůznějšími druhy činností spojil frontman Perry Farrell opět svoje síly s ikonickým kytaristou Davem Navarrem a bubeníkem Stephenem Perkinsem, aby kapela, kterou již z přelomu osmdesátých a devadesátých let obcházela pověst mýtických b Více

Nekorunovaní králové stoner rocku dali svým fanouškům v roce 2007 opravdu zabrat, ale za tu námahu to nakonec stálo. Zdolat tohle album dalo leckomu podstatně větší námahu, než by v případě QUEENS OF THE STONE AGE kdy dříve předpokládal. Deska „Era Vulgaris“ byla totiž brutálně nepodbízivou záležitostí, která se stoickým klidem přehlížela jakékoliv líbivé prvky a vymoženosti moderních trendů, které tehdy mnozí využívaly k zaujetí lepších výchozích pozic. Ona neprvoplánovost byla právě jednou z vlastností, které dělaly kapelu dokonale p Více