Pokus o překonání nepřekonatelného byl od počátku odsouzen k nezdaru, neboť DEEP PURPLE v sobě tehdy nosili tužby po jistém vývoji, nechtěli se opakovat a věděli, že další deska bude ve všech směrech odlišná od svého majestátně rockového předchůdce, který na podzim 1970 a na jaře následujícího roku spustil ve Velké Británii doslova Purplemánii. Přesto je třeba říci, že „Fireball“ ve zkoušce času uspěl a je rovněž počítán mezi největší hardrockovou klasiku bájných sedmdesátých let. Jako poněkud umírněnější a civilnější n Více

Zatímco tehdejší nové britské kapely LED ZEPPELIN a FREE upsaly na sklonku šedesátých let svou duši blues, DEEP PURPLE se po třech letech existence a třech řadových deskách ovlivněných londýnskou psychedelií zaměřili na něco úplně jiného. Když dvojici Rod Evans (zpěv) a Nick Simper (baskytara) v létě 1969 vystřídali v řadách kvintetu Ian Gillan a Roger Glover, nikoho ze znalých věci ani náznakem nenapadlo, že skupina stojí u základu nového fenomenálního stylu – hřmotného hard rocku. Chvíli to se studiovými aktivitami sice trvalo, proto Více

Když se před lety koncertní all-stars kapela uctívající odkaz Phila Lynnota rozhodla stát nezávislou jednotkou a místo toho, aby se stala navždy revivalem THIN LIZZY, si zvolila název BLACK STAR RIDERS, byla to z dlouhodobého pohledu ta nejlepší věc, co zkušení rockeři mohli udělat. Bez tak v jejich řadách už dávno působí jen jediný muzikant příslušící k irským hardrockovým legendám sedmdesátých a osmdesátých let - kytarista Scott Gorham, který vlastně navíc není ani příliš skladatelsky aktivní (letos jen spolupráce na dvou položkách). Hlavními Více

Dlouho jsem se rozmýšlel, zda-li mám vůbec do recenze novinky „In The Passing Light Of Day“ jít. Spíše než samotní PAIN OF SALVATION mne totiž iritují jejich fanoušci, protože jde o takovou tu nepočetnou sortu posluchačů, kteří si myslí, že jsou fundovanější a chytřejší než valná většina ostatních. Přiznám se, že je mě vlastně Daniel Gildenlöw svým způsobem sympatickej, tedy hlavně v tom, jak si razí vlastní cestu a nepotřebuje se lepit, ani v rámci škatule progresivního rocku, na nějakou pochybnou žánrovou scénu složenou převážně ze samozvaných hudebníc Více

Když se na počátku roku 2014 tehdejší kytarista od brněnských ROOT Marek Šmerda alias Ashok náhle objevil v koncertní sestavě CRADLE OF FILTH, vlastně se nad tím ani moc lidí nepozastavilo. Z nouzového záskoku je dnes již dlouhodobější spolupráce a Ashok právě ve svém novém hudebním působišti věnuje hodně energie tvorbě a nahrávání nového alba, už svého druhého s těmito britskými zhýralci. Nebylo lepší příležitosti než s ním navázat spojení právě nyní, kdy je mimo koncertní zápřah a své působení u sympho-blackové stálice můž Více

Tak se nám letos němečtí KREATOR stali čistě heavymetalovou kapelou, jakoby si svůj krok ani neuvědomovali, natož pak skutečnost, že se tím pádem dostávají na území, kde rozhodně nejsou takovými favority jako v žánru thrash a kde určitě nehrají v domáckém prostředí. Nicméně už minulá, velmi úspěšná deska „Phantom Antichrist“ a vlastně i její předchůdkyně „Hordes Of Chaos“ napovídaly cosi o touze kapely rozvíjet se směrem melodického a vrstevnatého metalu s nájezdy na obří refrény. Novinka „Gods Of Violence“ je prozatím ne Více

Žádná z germánských thrashmetalových kapel se nemůže chlubit stejnou fanouškovskou přízní, jaká se dostává právě kvartetu z Essenu. Naštvaný kazatel Mille Petrozza táhnul v roce 2012 KREATOR již k třicátému výročí existence. Nejen tato skutečnost hovoří ve prospěch těchto agresorů, protože bez ohledu na roky strávené na pódiích stále působí jako pořádně zapálená kapela, která toho má mnoho na srdci a dovede to okouzlujícím způsobem světu sdělit. Celá řada jejich generačních kolegů už se slzou v oku vzpomíná na staré časy, na pařby Více

Autorova introdukce mimo soutěž: Jenom bych si to tu dovolil poněkud vtipně rozehrát.:-) Říkám si, aby jste si moc nevšímali toho druhého pohledu, co jsem v roce 2009 o tomhle albu napsal na stránkách Metalopolis. Jasně, svět se točí, život se mění, stejně jako určité pohledy na hudební díla. Kdo může říct, že nikdy v životě při plném vědomí neudělal něco, na co by zpětně zrovna nebyl hrdej? Já udělal kokotin celou řadu a tahle je jednou z těch úplně banálních a pitoreskních. Když si občasně projdu nějaké z mých tamějších výtvorů, tak mě ještě dneska pol Více

Bylo zajímavé sledovat, kterak si album „Enemy Of God“ žilo svým životem a stalo se z něho v průběhu právě uplynulé desetiletky jedno z nejopěvovanějších děl essenských thrashers v jejich historii. A přitom to v době vydání byla pro mnoho lidí jenom taková povedená deska odkazující až kamsi do časů „Coma Of Souls“. Je pravda, že Mille Petrozza zavelel svým hromovým hlasem k obratu směr historie žánru thrash už zhruba čtyři roky před touhle štací, tedy již na předchozí desce „Violent Revolution“ (2001), ale až zde se mu povedlo vybrousit skvostný materi Více

V roce 2001 nastala nová kapitola v kariéře německých KREATOR, neboť se kapela rozhodla vzdát se svých progresivních choutek a definitivně se vrátila k thrash metalu a k většině z toho, co jí charakterizovalo v jejich nejúspěšnějším období. Osobně však k agresivnímu návratu „Violent Revolution“ nemám příliš vřelý vztah, i protože jsem v době vydání celou záležitost jaksi prospal, neboť jsem, jak dnes přiznávám, okolo roku 2000 podobnou hudbu (včetně velikánů SLAYER, DESTRUCTION, OVERKILL a dalších, v tom roce rovněž vydávajících své nové desky) už příl Více