Nejnovější počin jihomoravských progresivistů SIX DEGREES OF SEPARATION tedy nese název „Simple“, snad možná proto, aby kapela dala jasně najevo jisté zjednodušení ve struktuře zde zaznamenaných skladeb. Když jsem si tak desku párkrát poslechl, dospěl jsem k závěru, že ještě není zdaleka tak jednoduchá na to, aby z ní rychle a nápadně vylézaly či okamžitě čněly ty nejzajímavější pasáže a refrény, které by si za jistých podmínek kapelou nezasažený posluchač okamžitě uchoval v hlavě, a naopak deska není ani omylem tak jednoduchá, aby všec Více

Filadelfská čtveřice CINDERELLA patří rovněž mezi nejzásadnější americké glam-metalové kapely osmdesátých let. I přes svůj multiplatinový úspěch však kapela čistku v hudebním průmyslu v průběhu následující dekády nepřežila, a tak mám za to, vzhledem k jejich talentu a podobě písní plných znamenité blues a country nadstavby, že zkrátka jejich kariéra zůstala hodně za očekáváním a skončila dříve, než by si pravděpodobně tahle nadaná jednotka zasloužila. Čtyři znamenitá alba do dnes vypovídají o neobyčejném odhodlání a s Více

Začátky kapely LILLIAN AXE v osmdesátých letech podpořené osobním přátelstvím Steva Blaze s Alice Cooperem, kontakty s managementem skupiny RATT, smlouvou s významnou firmou MCA a spoluprací s Robinem Crosbym „jedním z nejúžasnějších lidí na světě“ byly poměrně nadějné. Po dvou albech však byla skupina LILLIAN AXE v rámci velké kádrové dehardrokovací čistky v MCA vyhozena stejně jako KANSAS, ALICE COOPER a mnozí další. „Jednou nám Alice řekl, že mu ředitel MCA právě sdělil, že už ho nechce nikdy vidět. Trochu se mi ulevilo vzhledem k našemu vlastnímu maléru Více

Málokterá kapela se stala pro celé glam-metalové hnutí ve Spojených státech tak signifikantní jako POISON. Oni byli pravým synonymem éry prostopášnosti. Když v roce 1986 vpluli do velkého hudebního světa z nočních klubů v L.A., se svými divoce vyčesanými účesy a roztodivnými ohozy se stali okamžitě magnetem na úspěch. Málokdo však ví, že kapela musela dlouhá léta  předtím bojovat o své místo na slunci a urazit dost trnitou cestu, která je zocelila. Závěr osmdesátých let jim už zcela patřil a v USA fungovalo tehdy Více

Někdy je potřeba chytnout všechny korektní zmrdy pod krkem a zařvat jim pořádně do ksichtu. Vždyť o čem jiném vždy metalová hudba byla, že jo? Rozhodně ne o nějakém plynulém proplouvání smířlivými náladami. A zrovna DEBUSTROL vždy byli o hněvu a agresi. Ne jinak tomu je nyní, na jejich aktuální krví prosáklé fošně nazvané „Válka“. Přiznám se, že vlajková kapela agresivního tuzemského thrash metalu mne už od mládí na počátku devadesátek přišla jako spolek oslovující zejména nezvladatelné sígry, co se ve škole poněkud hůře učili. T Více

Vypadalo to, že deska „F.U.N.K.“ z roku 2008 bude posledním sólovým albem legendárního „Voice of rock“, jak je přezdívaný můj velký oblíbenec a srdeční umělec GLENN HUGHES. Po celé řadě zklamání se zakládáním kapel se Glenn přece jen uvolil vydat po dlouhých osmi letech čistě vlastní počin. Jen málokdo z veteránů se může chlubit průměrnou bilancí jedna deska za rok, ale marná sláva, když někdo umí, tak je možné chrlit novou muziku s neuvěřitelnou kadencí a kvalita přitom neutrpí. Vždy si pak vzpomenu na nářky některých hudebníků, kteří omlouvají svoji sklada Více

Několik tisícovek tuzemských metalových fans dorazilo v pátek do karlínského Fóra, aby shlédlo vystoupení tří ve svém žánru poměrně slušně etablovaných kapel. Hojná návštěvnost se dala už s předstihem očekávat, což se nakonec potvrdilo a moderní karlínský sál, jenž obestírá pověst jednoho z nejlépe ozvučených prostorů v Evropě, byl tedy napěchován k prasknutí. Co si budeme namlouvat, nevidím zrovna rád, že kapela se zkušenostmi a hráčskou vybaveností TESTAMENT je nucena pouze předskakovat o generaci mladším vikingským vále Více

Nepatřím zrovna k fanouškům starých melodicko-deathových IN FLAMES z devadesátých let. V té době mne stále se teprve formující kapela z Gothenburgu byla úplně volná a zaujala mne poprvé až s deskou „Reroute the Remains“ z roku 2002. Od tohoto přelomového alba se styl ambiciózních Švédů ubíral cestou čím dál výraznějšího příklonu do vod rockového a metalového mainstreamu a jisté, nejprve nepatrné a později výraznější, modernizace zvuku prostřednictvím naprogramovaných podkresů, nicméně kapela si vždy dokázala udrž Více

Vydání desky „Pylon“ pro mě bylo velkým milníkem ve vnímání KILLING JOKE, kteří kolem mě neustále poletovali, ale nikdy jsem necítil potřebu pídit se po celé jejich diskografii. Jejich post-comebackové období a rockerštější přístup v něm zachycený se mi velmi líbí a právě s poslední deskou se to vše zlomilo, jakoby vše dotáhli k dokonalosti. Stal jsem se tedy jejich velkým fanouškem a začal jsem naposlouchávat i všechna ta stará osmdesátková alba. Právě někdy v této době ohlásilo post-punkové kvarteto turné se zastávkou v Praze. Palác Akropolis byla přímo Více

Na sepsání většiny dojmů z poslechu „Hardwired…To Self-Destruct“ jsem si nechal trochu delší čas. Když po osmi letech vydává album kapela, kterou ve skrytu duše všichni milujeme a zároveň v některých případech také nenávidíme, není to prostě jen tak. Návratu malého ukecaného Dána a jeho velkého namachrovaného kámoše tak předcházelo mnoho let mlžení. Fenomén METALLICA se už dávno vymkl kontrole a i když dnes po světě pobíhají tlupy mrmlajících haterů, kteří nejsou až tak ztotožněji s úspěchem této legendy, fakte Více