Jindy velmi nepřátelskému Ritchiemu Blackmoreovi sloužilo ke cti, že ještě před tím než palubu DEEP PURPLE opustil, doporučil na svůj post vynikajícího Američana, Tommyho Bolina. V době svého brzkého skonu (+1976) platil tento pětadvacetiletý kytarista stále za zázračné dítě a působil do té doby, jak v blues-rockových kapelách ZEPHYR a JAMES GANG, tak hostoval na sólových albech nejrůznějších jazz-rockových muzikantů (např.bubeníka od MAHAVISHNU ORCHESTRA Billyho Cobhama). Souběžně se svým působením u DEEP PURPLE (1975/76) začal r Více

Jak už jsem před pár dny popisoval, koncertní záznam „Made In Japan“ z roku 1972 se zapsal, díky své čistotě, muzikantské nespoutanosti a zvukové nepřikrášlovanosti, nesmazatelným písmem do historie rockové hudby a stále patří k úplně nejlepším a nejpřirozeněji nasnímaným živákům, jaké kdy byly realizovány. Je zjevné, že z tohoto pohledu „Made In Europe“ zaostává, což vůbec neberte jako důkaz nekvality zmiňovaného následovníka. Opravdu nejde o špatné album nebo dokonce věc nehodnou poslechu, naopak, ve srovnání s mnohými současněj Více

Kombinace několika osobitých a vzájemně si nepříliš podobných uskupení, udávajících navíc v posledních letech tempo progresivního metalu, mne přišla natolik zajímavá, že jsem se rozhodl solidně navštívenou akci v pražském Roxy navštívit, jakkoliv nepatřím k dlouholetým fanouškům ani jedné kapely z této trojice. Celý čtvrteční večer měl tak pro mne v jistém smyslu průzkumnický charakter a věřil jsem, že mne třeba nějaká z kapel zaujme. Devin Townsend je velký sympaťák, jehož hudebnímu naturelu (podporujícímu neoposlouchan Více

Na druhý pokus už to vyšlo. Legendární Glenn Hughes se měl ukázat v České Republice již na podzim loňského roku, ale po krachu s předkapelou LIVING COLOUR zrušil celé evropské turné a gentlemansky slíbil, že se vrátí hned, jak to bude možné. Stalo se tak v půlce února v pražském Meet Factory. Vskutku zajímavé místo pro pořádání koncertů, polohově umístěné za smíchovským nádražím, takže pokud člověk přijede metrem, musí idiotsky obcházet nádraží i s kolejištěm několik stovek metrů. Z dálky chátrající budova však v sobě skrývá skvělý interiér pro pořádání hude Více

Po odjetí domluvených koncertních štací k albu „Burn“ se management kapely rozhodl ihned muzikanty nasměrovat do studií v Mnichově, aby zde vzniklo další album. Hektičnost tehdejší práce a frekvence vydávání ve stylu - každý rok deska - z dnešního pohledu bere dech, je to obdivuhodné zejména při faktu, že každý počin působil svěže, zajímavě a měl co do činění s tou největší možnou kvalitou. V průběhu práce na albu „Stormbringer“ se však Blackmoreův zájem o DEEP PURPLE očividně snižoval, a tak se v diskografii kapely ú Více

Síla a vášeň pozitivní mytologie:INTROV roce 1974 se album Inside německé skupiny ELOY objevilo ve vysílání i v žebříčcích amerických rádií. Takový úspěch byl pro skupinu velkým povzbuzením, navzdory tomu, že příčinou nečekaného zámořského úspěchu zřejmě byla fyzická podobnost frontmana Franka Bornemanna s Ianem Andersonem a z ní plynoucí americká záměna ELOY za JETHRO TULL. Také proto se stal tento rok pro ELOY obdobím horečné činnosti. Téměř okamžitě po vydání „Floating“ začaly práce na novém albu „Power and the Passion“ a některé z kroků spojených s jeho Více

Po odchodu Iana Gillana a Rogera Glovera v létě 1973 nastal tedy čas na výběr nových spoluhráčů. Prvním se stal Glenn Hughes, zpívající baskytarista a do té doby lídr kapely TRAPEZE, který padl trojici Blackmore/ Lord/ Paice do oka okamžitě, neboť si DEEP PURPLE už nějaký čas pohrávali s myšlenkou využití ve svých skladbách vícehlasů a později byli dva muzikanti z této základní trojice rovněž otevřeni eklektičtějšímu stylovému pojetí. Vše se začalo jistým příklonem k blues, který měl šanci dlouhodobě bodovat za Atlantikem. Glenn Hu Více

Na jedenáct let dopředu poslední studiové album nahrané sestavou označovanou jako Mark II. Na nevyváženosti materiálu se samozřejmě podepsala kulminující nevraživost v kapele mezi Ritchie Blackmorem a Ianem Gillanem, ale i uspěchanost vzniku. DEEP PURPLE už nepřetržitě koncertovali čtvrtým rokem a zde se poprvé projevila určitá vyhořelost. Nahrávalo se střídavě ve studiích v Římě a Frankfurtu a těmto frekvencím byly vyhrazeny dlouho dopředu zamluvené termíny, které bylo nutné dodržet. Na materiálu je ona nepohoda hodně znát a je po několika skvě Více

Bezesporu jedno z nejuznávanějších koncertních alb v historii rockové hudby. Dílo sklízelo úspěchy ihned po svém vydání v prosinci 1972 a to, jak od odborné kritiky, tak bylo oslavně hodnoceno i fanoušky. Skladba „Smoke On the Water“, zde konečně zařazená do pozice singlu, se nakonec stala velkou klasikou sedmdesátých let. Kdo by čekal nudné přehrání největších šlágrů, ten se šeredně mýlil, protože nahrávce je vlastní autenticita a jistá aura nepředvídatelnosti a spontánního přístupu, tolik typických esencí každého nekašírovaného Více

Legendární a samozřejmě i nejslavnější album v historii DEEP PURPLE. Nahrávalo se v průběhu tří týdnů v prosinci 1971 ve švýcarském Montreaux a to jen několik desítek metrů od břehů Ženevského jezera, kam si pětičlenná kapela s úlevou odskočila dobíjet baterky z náročných koncertních štací, jenž se v průběhu právě uplynulých dvou sezón zdály nekonečné. Ačkoliv je vznik alba „Machine Head“ opředen dobrodružstvím v podobě požáru, který zavládl v místním klubu Casino a to 4.prosince během koncertu Franka Zappy, Více