Před čtvrtstoletím, konkrétně na začátku fungování PRIMAL FEAR, bych určitě nečekal, že to tahle dnes již velká stálice německé heavymetalové scény dotáhne ke čtrnácté řadové desce. Ujišťován řadou koncertních jezdičů po německém prostoru, že jde prakticky pouze o druhořadý heavy/power/speed metal s nulovou přidanou hodnotou, jsem této kapele vlastně nevěnoval tolik pozornosti, kolik by si možná bývala zasloužila, a to i přesto, že jsem věděl, že jejich první tři alba z konce devadesátých let představovala velice slušný materiál ve styl Více

Pokud se kapela českých dvacátníků prezentuje vymazleným pop/rockem, inklinujícím skrze prvky funky, blues a country k dospěláckému muzikantskému projevu, příslušícímu svou formou spíše ke konci minulého století, působí to v současnosti dosti neobvykle. V jejich koncertních performacích však není ani stopa po nějaké póze, za vším je poctivý přístup a vyhranost. Kdybych karlovarské STEVEN´S naživo nezažil v posledním roce hned dvakrát, neuvěřil bych. Tvrdím tedy, díky za každý podobný band, kde je prvořadá hráčská a skladatelská dovednost, nikoliv Více

Sakra, ten Sven si ale umí dupnout, minimálně u mixu.:-) Copak o to, mně se zvuk virblu na nové desce U.D.O. líbí, někdo by však mohl mít po 54 minutách poslechu pěkně vyklepané ušní bubínky. No nic, spolupráce otce a syna Dirkschneiderových, zdá se, klape, tatík tudíž synkovi dopřává. Nový byznys model se zatím řešit nemusí. Udo totiž stále může! Když tak poslouchám třeba nářez „The Betrayer“ nebo až diamondovsky nariffovanou a temnou „The Flood“ říkám si, že něco takového není možné, že poslouchám studiová kouzla na úrovni, která mi zůstává utajena. Jenže Více

Co asi tak rockovým fanouškům napsat o albové novince pětasedmdesátiletého veterána, jakým bezesporu je Američan Vincent Furnier, vystupující bezmála pětapadesát let pod uměleckým pseudonymem ALICE COOPER? Buď jeho tvorbu dlouhodobě znáte, orientujete se v ní a bere vás bez výhrad, nebo si z ní spíše vybíráte alba podle vlastního gusta a nepřijmete od něho zdaleka vše. Pro ty mladší či jinak zaměřené, kdo s tímhle chlápkem ještě nemají příliš zkušeností, hned zkraje vydám jasné doporučení: Pokud budete mít někdy chuť, sáhněte po jiné nahrávce, neboť t Více

Norské KVELERTAK mám v merku už od první bezejmenné desky z roku 2010. Podle toho co kapela nabízí i po citlivé obměně na postu zpěváka, to spíše vypadá, že se jim budu věnovat i nadále. Tudíž i pátou řadovku „Endling“ vnímám jako velmi slušnou a koupím si jí. Předně, na jejich hudbě je jasně rozpoznatelný vývoj. V jejich skladbách postupně ubývalo extrémně rychlých temp i onen lehce blackmetalový nádech, který provázel jejich první dvě řadovky. Tento příklon k civilnosti mne nikterak nevadí, on totiž neandrtálský válečník Erlend Hjelvik byl sice Více

Je obdivuhodné, s jakou dávkou entuziasmu a niternosti dnes, tedy po více než třiceti letech existence a patnácti řadových deskách, na scéně působí švédští zlouni z MARDUK. Jejich novinka „Memento Mori“ je totiž výborná a tak bych se hodně divil, kdyby se v konečném zúčtování za rok 2023 nenacházela mezi nejlepšími metalovými alby sezóny. Na Brutal Assaultu vše letos  seveřané ještě stvrdili nabombeným vystoupením coby pomyslnou tečkou za aktuálním ročníkem prestižní akce. Své dnes v řadách ďábelského komanda odvádí především Více

Pětice švédských punk-rockových vtipálků v černobílých fracích je po jedenáctileté pauze zpět. Donedávna takřka odepisovaní, předčasně odsunutí mezi kapely za zenitem, se dnes snaží prostřednictvím nových aktivit znovu nakopnout svou rock´n´rollovou dráhu. Na půlhodinové novince zní velmi vitálně a životaschopně, a tak znovu budí pouze sympatie. THE HIVES však i mimo album potvrzují, že zůstávají věrní své pověsti silné koncertní jednotky, se kterou je velká zábava a jejíž koncerty je nutné vidět. I současné skladby v sobě mají onen typický punk-rockový driv Více

Z novinky jihomoravských PAČESS je poznat, že se kapela snažila otevřít širší posluchačské obci a vytvořila skladby, které jsou schopné dosáhnout onoho vábivějšího nastavení. Bez ohledu na to, aby u nich byly popřeny temně metalové kořeny souboru. I když temně metalové? Jak se to vezme, u black metalu zabývajícího se vším okolo piva a vyznívajícího takto životamilovně, který září jako zlaté klasy obilí pokrývajícího zvlněnou krajinu moravského toskánska, prostě musím brát černotu s rezervou. Vzhledem k tomu, že album obsahuje pouze šest skladeb Více

Vezměte si do rukou čistý list papíru, přeložte ho s maximální pečlivostí přesně na půl a zas rozložte. Poté na jednu vzniklou polovinu napište slovo „baroko“ a na druhou „Necrocock“. Obě poloviny následně přeložte nápisy k sobě. Tak a najednou držíte v ruce něco jako symbol toho, k čemu došlo na novém albu Toma Necrococka „Tafelmusik“. Uvedené musí být jasné každému, kdo si Tomovu tvorbu dokáže vychutnat. Barokizace jeho specifického světa proběhla tak přirozeně, že mě vlastně ani nenapadlo ptát se na podobné věci. Vznikl tedy další rozhovor inspirova Více

Předpověď počasí na minulý víkend nebyla zrovna vábná, přesto však můžeme konstatovat, že se metalová akce na sušickém ostrově Santos, proslulém bujnou vegetací, vydařila a všechna vystoupení na březích řeky Otavy proběhla v únosných povětrnostních podmínkách. Hustěji pršelo prakticky jen v průběhu vystoupení rakouských blackers THEOTOXIN, takže to vlastně dopadlo lépe, než jsem na začátku předpokládal. Fanoušků sice (údajně) dorazilo zas o něco méně než v předchozích letech, byť si osobně nemyslím, že by ten pokles byl na první poh Více