Vlastně až do dnes jsem se s hudbou GODFLESH míjel a to jsem kapelu zaregistroval již v roce 1992, kdy jsem v jednom zahraničním metalovém časopise zahlédl článek s fotografií, na které se nacházeli dva podivíni, svými detailními pohledy hypnotizující objektiv fotoaparátu, jakoby pomocí telepatie vábili na svůj ponurý metal s industriálními prvky. Několikanásobný poslech jejich letošní novinky „Purge“ je však nyní za mnou a já mám konečně více jasno, kam letitý britský band, proslulý mimo jiné i naprogramovanými bicími, vlastně zařadit. Více

V případě klatovských ASMODEUS se jeví ona šestiletá pauza mezi alby zcela oprávněnou a vlastně i nutnou, neboť jejich díla jsou vždy pečlivě a do detailu připravovaná, mají vesměs vrstevnatý naturel a tudíž dokáží okupovat mysl posluchače v dlouhodobějších časových intervalech. V jejich výrazu se koncentruje směs umělečtějších forem thrashe a heavy metalu, navíc prezentovaná s potřebným muzikantským know how. Přestože jsou ASMODEUS metalovou kapelou staré školy, vždy dbají na to, aby každé jejich dílo znělo aktuálně, což na Více

Jídlem utlumené bipolární šílenství už mi nějaký čas rozechvívá ušní bubínky. Odstup byl nutný. Vysvětlím. V předstihu zveřejněná skladba „Carne Diem“ totiž udeřila silou převelikou. Oslava chutného masíčka dostala v hudebně-vizuálním pojetí Necrococka až hororovou podobu. Přes spoustu temných tónů a podtónů jde o totální hit, aspirující na jednu ze skladeb roku. Očekávání byla tudíž obrovská. Když mi však přistálo ve schránce cd a celou kolekci jsem si v klidu poslechl, dostavilo se mírné zklamání. Zdálo se, že další neotřelé téma, trefně uvedené výtvarnou Více

Se svou druhou deskou „Dva trámy na kříž“ jsou západočeští POVODÍ OHŘE již pevně ukotveni nejen po obou březích řeky, jež jim dala název, ale celkově na naší současné klubové scéně. Byť tahle nahrávka vyšla u komunitního vydavatelství Naše hudba na počátku období pandemie, konkrétně hned v roce 2020, kdy nebylo možné vystupovat a kapela dílo tak nemohla koncertně propagovat, jsem přesvědčen, že ani v době temna nezapadla a spousta lidí si k ní beztak našla cestu. POVODÍ OHŘE na ní totiž potvrdili svou svébytnost i to, že nejde jen o nějaký krátkodechý Více

Letní nabídka venkovních koncertů v rámci Zach´s Pub dvora se letos jeví velmi štědře, neboť jsem si zde, i přes svou vybíravost, od června do konce prázdnin vyhlédl minimálně pět akcí. A protože jsem červnový koncert GAIA MESIAH byl nucen z blíže neurčených důvodů vypustit, ona řada hudebních setkání pro mne začala až brněnskou art-rockovou legendou PROGRES 2 minulý týden ve čtvrtek. Byl to na tomto místě již můj druhý koncert této kapely z období po vydání jejich dosud poslední nahrávky „Tulák po hvězdách“ (2018). Před čtyřmi roky zde toti Více

Existuje jen málo rozumných důvodů, proč se Kai Hansen rozhodl v roce 2007 pojmenovat devátou řadovku GAMMA RAY názvem, odkazujícím na pravděpodobně nejlepší desku jeho navždy druhé kapely. To jméno zní „Land Of The Free II“, a posouzení toho, proč tak náš milý Kai učinil, si dovolím nechat na každém z vás. Přesto, že od „No World Order!“ žádnou nahrávku GAMMA RAY nevlastním, a tak jsem „zemi svobody dvojku“ neslyšel opravdu dlouho a pro účely recenze jsem si ji musel zapůjčit, mé vzpomínky na ni zůstaly téměř stejně čerstvé, jako je menu, kte Více

Jen málo měst v Česku se může pochlubit tak podmanivou koncentrací architektonických památek jako Kutná Hora. Dominuje jim katedrála Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele v Sedlci a turisticky nejvytíženější chrám svaté Barbory. Právě do jeho klenutých prostor byla zasazena závěrečná akce festivalu Operní týden – Kutná Hora. Pořadatelé v rámci něj nabídli Dvořákovu operu Jakobín a best of z árií italských a francouzských oper. Finále pak obstaralo provedení jednoho ze zásadních a nejznámějších děl duchovní hudby, Messa da Requiem z pera italského ope Více

Novinkou „In Times New Roman…“ jakoby se QUEENS OF THE STONE AGE snažili zbavit kytarovým popem načichlého pozlátka získávaného v průběhu minulých dvou albových etap, spolu s tímhle se bohužel kamsi dozadu přesouvá i náklonost k chytlavějším vypalovačkám. Jejich typický zastřený zvuk však písním udržuje onen skladatelský génius loci, takže i když se k jádru letošního materiálu budete prokousávat obtížněji, přes ty hromádky zvukových detailů a špinavějících se aranží vlastně získáte dojem setkání se zcela typickým albem této kapely. Uf... není to moc s Více

K recenzování „Majestic“, osmé řadovky GAMMA RAY, která vyšla nekonečné čtyři roky po skvělém „No World Order!“, jsem se odhodlával velmi dlouho. Prala se ve mně chuť dokončit seriál recenzí mé druhé nejoblíbenější metalové kapely spolu s tím, že album není dobré a že nechci mé favority po právu zpražit. Že by tedy kapele došel dech a čtveřici špičkových muzikantů nápady? Nebo snad dokonce začali kluci opisovat? Z části je to bohužel pravda, ale nakonec jako vždy platí, že nic není tak špatné, aby nemohlo být ještě hůř. Ale hezky popořádku. &nb Více

Kalifornští hardrockeři RIVAL SONS se vrací se svým prvním post-pandemickým, celkově však již sedmým albem. Po čtyřech letech ticha je „Darkfighter“ v anglo-americkém světě bedlivě sledovanou nahrávkou, zvlášť pak když předchozí „Feral Roots“ (zpětně předešlé album slyším na 80%) zaznamenala nemalý úspěch. Současný hardrockový revival inspirovaný sedmdesátými lety, to jsou kromě RIVAL SONS také především mladíci z GRETA VAN FLEET a tyto dvě kapely v podstatě nejzásadnějším způsobem ovlivňují tok podobné hudby k mladé generaci pos Více