Tak jako každá běžná kapela, měli i švédští nekorunovaní králové kdysi dávno death metalu, posléze doom metalu a nakonec gothic rocku TIAMAT, své několik roků dlouhé období hojnosti. To odstartoval doom metalový klenot „Clouds“, jež přinesl do tohoto stylového ranku patřičnou dávku individualismu a čerstvý pohled na věc. Započatou novou cestu kapela poté korunovala dodnes zcela jednoznačně nejoblíbenější nahrávkou tehdy nejen u metalových, nýbrž též u nově příchozích rockových fans, deskou „Widhoney“. Ta tuto partu nasměrovala do úplně nových vod vzdáleně Více

Švédské sokolíky FALCONER s chutí sleduji už od jejich prvního alba z roku 2001. Jde o přímé následovníky viking/blackových borců MITHOTYN, kteří v letech devadesátých patřili mezi pilíře žánru a vyznačovali se specifickou melodikou. Po rozpadu MITHOTYN se jejich hlavní mozek Stefan Weinerhall rozhodl společně s bubeníkem Karstenem Larssonem pokračovat v podobném hudebním kurzu, tentokrát ovšem s čistým vokálem a celkově s méně agresivním projevem. Možná trochu překvapivě angažovali divadelního zpěváka a příležitostného herce Mathiase Blada, který díky Více

Mocná old-school deathmetalová jízda od začátku do konce a možná také jedno z nejlepších návratových žánrových alb posledních let, tak nějak by se dalo jednou větou tohle album charakterizovat. Myslím, že se anglickým smrtonošům BENEDICTION podařilo na „Scriptures“ dokonale reinkarnovat vlastní odkaz z první poloviny devadesátých let. Deska totiž ctí všechna žánrová pravidla, jakými si kapela vydobyla své někdejší postavení na scéně, tedy hlavně v časech největšího žánrového boomu. Může se tak směle měřit s doposud nejoslavovanějšími alby jejic Více

Během posledních pár dní jsem opakovaně sáhnul po cédéčku s „Virtual XI“ od IRON MAIDEN. Aktuální hromádka u přehrávače přitom zahrnovala drtivou konkurenci. Že by nějaký absťák spojený s heavy klasikou? Dost možná; fakt, že se mi ono kontroverzní album doyenů NWOBHM začalo docela líbit, tomu nasvědčoval. Zkusil jsem tedy ještě pár dalších věcí, mimo jiné i novou akvizici Century Media. Dotyční zavětřili a pro účely evropského, potažmo světového trhu zapytlačili v rybníku vydavatelství 20 Buck Spin, propíraného již v recenzi ULTHAR. Vyplatilo se. Motivovaní Am Více

Možná není náhodné, že právě STRYPER dnes patří mezi nejstabilizovanější americké hair-metalové grupy, jejichž minulost je spjata se zdobnou scénou osmdesátých let. V dnešní rychlé a chaotické době může právě tahle kapela, svou lyrikou navždy spojená s křesťanskou vírou a starozákonním učením Isajášovým, vycházet ze zákonitostí nepodléhajícím zbrklým náladám a měnícím se trendům. Z hudebního hlediska nikdy nešlo o bůhvíjak originální soubor, klasický zpěvný Hard N´Heavy měl před pětatřiceti lety určitý potenciál oslovit širší posluchačskou Více

Zvláštní deska. Velice zvláštní, i na poměry WALTARI! Má divný obal, ještě divnější název a nepochopitelnou dramaturgii. Na druhou stranu ale opět skvělé písničky, kupu nápadů, které by jiným kapelám vystačily na celou kariéru, a dokonce představuje WALTARI v nové poloze – tentokrát jako prog-rockové génie. Recenze na album „Release Date“ tudíž nebude úplně jednoduchá, když ale použijeme osvědčené metody – instinkt a volný průběh myšlenek – musíme se dobrat zdárného výsledku! V roce 2006, kdy WALTARI „Release Date“ připravovali, byla kapela Více

Udo Dirkschneider nikdy nepatřil mezi nějaké pěvce kralevice. Jeho silně nakřáplý vokál měl však tu výhodu, že jej fanoušci poznali mezi tisíci jinými a pro potřeby první německé heavymetalové kapely byl zkrátka ideální. Tou kapelou byly samozřejmě ACCEPT, jež se stali na půlku dekády něčím jako spojovacím vodičem mezi polaritou hard-rockovou a polaritou ještě tvrdší, kterou v půli let osmdesátých nastartovali HELLOWEEN a na ně se lepící soubory hrubšího zrna. ACCEPT dosáhli obrovské popularity a jejich dvojice alb „Balls To The Wall“ a „Metal Heart“ bourala Více

Švédsko, Stockholm, Boss HM-2. Že nic?! Dobře, a co když vám povím, že předchozí řadovka LIK se jmenovala příznačně „Carnage“? Už je jasno?! Pokud pořád ne, přichází ještě jedna nápověda. Sběratelské EPčko skupiny vyšlo na vinylu pod názvem „Sthlm Death Metal“. Ještě nejsme doma?! Kdo stále neví a tápe, půjde se dovzdělat a nejlepším zdrojem pro studium budiž mu kniha „Swedish Death Metal“ od Daniela Ekerotha. My zasvěcení budeme zatím pokračovat dále, konkrétně k recenzi „Misanthropic Breed“.Jak bylo razantně naznačeno v úvodu, jádro hudební i lyrické produkce Více

Tak nám ENSLAVED vydali další výbornou desku. Měl někdo pochybnosti, resp. mohl by se stát opak? Nemožné. Dřív opadá listí z dubu. Přestože se třeba personální změny králům progresivního vikingského metalu nevyhýbají a zvuk kapely určitě ovlivňují, ve výsledku jde vždy o kosmetiku. Kreativní duo Grutle Kjellson/Ivar Bjørnson totiž zůstává, a dokud neztratí na svou tvorbu náhled, zůstane s ním nejen kvalita, ale též vize hrát pro sebe, jakož i spoustu hudbymilovných metalistů. Před své příznivce neváhají klást výzvy, protože žánrové hranice při veškerém Více

V roce 1993 AC/DC vypouštějí novou skladbu „Big Gun“ pro soundtrack k filmu Last Action Hero s Arnoldem Schwarzeneggerem v hlavní roli, propadáku, který nebyl divákem zcela doceněn a nesetkal se ani zdaleka s úspěchem svalovcových předchozích rolí – zejména pak velmi úspěšného druhého dílu Terminatora. Píseň si však získává, díky svému krátkému a údernému sloganu, oblibu, nicméně trvale se do koncertního programu nezařadí. Na sklonku roku 1994 přepouští po přátelské dohodě Chris Slade své místo za bicí soupravou navrátilci Philu Ruddovi. Ten se po dvan Více