Abych pravdu řekl, čekal jsem od novinky Tylera Bryanta o něco víc. Možná nejsem úplně ten typ posluchače, který by jásal nad lo-fi albem silně spojeným s americkým kytarovým folklórem, jižanským tradicionalismem a všudypřítomným blues. Tyler Bryant je bezesporu zajímavým interpretem, jehož cítění vázané především na Nashville může však kdekoho odradit, i když právě díky tomu působí jeho tvorba dřevně a autenticky. Co mě však na novince vyloženě vadí, je pramálo skutečně zajímavých skladeb. Nějaké zde jsou, ale dost často tu máme co do činění s ban Více

V případě patnáctého alba „Black Ice“ se pauza od realizace předchozí řadovky AC/DC protáhla na rekordních osm let, což bylo zapříčiněno nejen přidáváním stále dalších koncertních šňůr, které ustaly až někdy v první polovině roku 2004, ale hlavně poté zdravotními problémy některých členů. Nejzávažnější byly komplikace u baskytaristy Cliffa Williamse, kterému bylo díky zánětu šlach dokonce zakázáno osmnáct měsíců hrát. Mezi tím se u Youngů hromadily skladby na připravovanou desku a přemýšlelo se o tom, kdo se stane producentem. Chvíli se dokonce hovořil Více

Tak si představte, že tohle mohla být moje úplně první recenze na Crazy Diamond! Když jsem před pěti lety začal objevovat Strayovy stránky a uvažoval, že bych se zkusil taky autorsky zapojit, bylo album „You Are Waltari“ zrovna aktuální a protože jsem už pár let trpěl touhou napsat něco právě o WALTARI, jevilo se to jako vhodná příležitost. Jenže než jsem se k něčemu dokopal, utekly dva roky a novinka dávno nebyla novinkou. Teď se tedy k desce dostávám oklikou přes náš seriál, který dnes vlastně i uzavřeme. V době přípravy „You Are Waltari“ Více

Podtitul: Aneb k několika rozdílům mezi zmrtvýchvstáním a exhumací.Nevydali moc desek, přesto se díky osobitému rukopisu výrazně zapsali do análů evropského thrash i death metalu, resp. proto-death metalu (debut „Hymn to Abramelin“). Mohli si tudíž dovolit pauzu dlouhou více jak čtvrt století a zároveň navázat přesně tam, kde skončili. Přesněji řečeno tam, kde dosáhli svého vrcholu, protože album „Underground“ z roku 1994 tah a smysluplnou progresi svých dvou řadových předchůdců postrádalo. Přestože tedy novinka švýcarských MESSIAH pokračuje v cestě vyšlapan Více

Formát Extended Play (EP) má své výhody v praktičnosti a údernosti. Na kratší ploše se zvýrazní případné kvality skupiny a zároveň si je možné udělat přehled o jejím hudebním směřování. Jako bonus bývá eventuálně připojen koncertní záznam nebo nějaký ten raritní kousek. Své by o tom mohli vyprávět i angličtí CARCASS, jejichž EPko „Tools of the Trade“ se stalo legendárním sběratelským kouskem. Na tradici menších desek navázali i po svém znovuzrození v roce 2007, byť tentokrát s trochu odlišným konceptem. V roce 2014 vydali „přívěsek“ s názvem „Su Více

Tak jsme se po dlouhých devětadvaceti letech dočkali třetí řadovky také od kalifornských thrasherů EVILDEAD. Kapely, která svou existencí lehce opepřila třetí vlnu thrash metalu na konci osmdesátých let a byla jednou z nářezovek definujících boom rychlosti a tvrdosti v metalu. Součástí kvintetu s latinskoamerickými kořeny jeho členů byl vždy kytarista Juan Garcia, mnohým před tím znám ze sestavy speedmetalových hrdinů AGENT STEEL. Debutová deska EVILDEAD „Annihilation Of Civilization“ z roku 1989 získala kvintetu slušné renomé, aby kluci o dva roky Více

Předpokládám, že jsem nebyl jediný, kdo zaregistroval existenci kapely PINK CREAM 69 až díky přestupu jejich zpěváka Andi Derise na konci roku 1993 do tehdy ještě spřátelených HELLOWEEN. A možná to dokonce bylo i počátkem léta páně 1994, kdy náš tehdejší nejlepší rockově/metalový plátek Spark, o těchto událostech z pera Nikolase Krofty peprně a velmi hbitě informoval. Tou dobou jsem u kamaráda celkem často sledoval pořad Headbargers Ball na stanici MTV, kde se občas klipy od „růžového krému“ vysílaly. Už si nevzpomínám, jakou pozornost jsem jim a jejich zpěvák Více

Na překvapivé novince BLUE ÖYSTER CULT je nejzajímavější její skladatelská bezstarostnost a celková lehkost, s jakou kapela po dvou dekádách studiové nečinnosti předesílá, že je stále schopna znít svěže a navíc dodat spoustu perfektních rockových skladeb. Ty nevypovídají nic o stařecké úpornosti ani o vyprahlém potenciálu hardrockerů, kteří zažívali své nejslavnější časy ve Spojených státech druhé poloviny sedmdesátých let. Vzhledem k tomu, že novinka „The Symbol Remains“ je prvním albem BLUE ÖYSTER CULT od devatenáct let staré řadovky „Curse Of The H Více

Tohle údržbové album považuji za jedno ze dvou nejméně zajímavých v celé dlouhé diskografii australských legend. Není to však díky jeho formě provedení, kdy se kapela vzhlédla v odkazech na své velké vzory, rock´n´rollové hudebníky padesátých a šedesátých let, ani díky faktu, že právě „Stiff Upper Lip“ bylo možné nazvat hřmotnou hardrockovou nahrávkou opravdu jen stěží. Šlo především o to, že zde člověk o nějakou výraznější skladbu zkrátka nezavadil. Předně, deska z února 2000 je třeskutě upřímným boogie, samoúčelným rock´n´rollovým manifest Více

Být fanouškem WALTARI, to je jako vyhrát jackpot! Málokterá kapela zásobuje své věrné s železnou pravidelností takovým množstvím vysoce kvalitní muziky, jako právě parta kolem geniálního Kärtsyho Hatakky. V posledních deseti letech jsou sice WALTARI už střídmější, až do roku 2011 ale ze sebe sypali jedno album za druhým a v roce 2009 stvořili dokonce jedno ze svých nejlepších, dvanáctou studiovku „Below Zero“. Tahle deska je v diskografii WALTARI sice poměrně skrytá a obecná rocková veřejnost o ní pravděpodobně vůbec neví, od toho je ale fanoušek fanouškem Více