Moje dlouholetá přízeň k staré tvorbě německých thrasherů DESTRUCTION je dobře známá, takže prostřednictvím článku, týkajícího se nejnedoceněnějšího alba jejich portfolia, vám mohu konečně odvyprávět svůj příběh související s touhle kapelou. Název DESTRUCTION jsem poprvé zaregistroval asi ve svých třinácti (v roce 1988) a od první chvíle mě přišel velkolepý. Z vyznění onoho slova, ze stylizace loga a z image členů jsem vytušil, že asi půjde o nějaký totální nářez. Uhranul mě motiv obalu desky „Eternal Devastation“, který Více

„Underrated“, jedno z nejvíce užívaných slov v internetových diskusích o hudbě. Nemám ho moc rád, protože ono nedocenění, resp. podcenění téměř vždy obnáší nějaký (minimálně jeden) objektivní faktor či aspekt, který fanoušek nechce vidět či slyšet. Dokázal bych ho najít asi i u DGM, ale neměl bych z toho radost, protože jejich nová deska znovu přináší neoddiskutovatelnou kvalitu. Nač se rýpat v detailech a „odhaleních“, které ve výsledku nemají žádný význam. Místo toho se radši pokusím přiblížit tvorbu zmíněných Italů posluchačům, kteří o ní dosud neví, a malé Více

Kam ve vývoji švýcarských CORONER zasadit jejich druhou řadovku „Punishment For Decadence“ je hned na první poslech zřejmé, neboť kapela v roce 1988 neopouštěla své území technicky vyspělého, temného, ale stále klasického thrashingu, tedy teritorium ortodoxního přístupu k žánrové instrumentaci, ale předváděného s vysokou hráčskou kvalitou. Deska značila asi nejmenší evoluční krok mezi dvěma řadovkami v rámci jejich diskografie, neboť od debutu se sice ještě přidalo na černotě a ponurém vyznění, ale zároveň mi materiál připadá méně melodický než Více

Není žádnou zvláštností, že téměř každý fanda poctivé muziky, má mezi svými největšími oblíbenci ústřední velké kapely určitých hudebních stylů, které pravidelně a léta poslouchá. Příznivec heavy metalu na přední příčky oblíbenosti jistě dosadí pojmy jako IRON MAIDEN, JUDAS PRIEST či ACCEPT. Pravověrný hard-rocker dá naopak přednost LED ZEPPELIN, DEEP PURPLE, BLACK SABBATH nebo UFO. U člověka hledající zálibu v těch krkolomnějších postupech, se očekává náklonnost k YES, QUEEN, KING CRIMSON a spoustě dalších. Ale aby měl někdo v nejužší trojici nejobl Více

Ferda mravenec je známý hmyzí sympaťák a všeuměl. Marek „Frodys“ Pytlík mi ho navzdory svému jménu hodně připomíná. Ne snad, že by nosil puntíkatý šátek a proháněl Berušku, ale pozitivní vzor zažraný z dětství mi ve spojení s Frodysovou činorodostí a množstvím nejen hudebních aktivit asociuje právě nasazení uvedeného borce z lesního mraveniště. Frodys se angažuje v mnoha zajímavých projektech, ať už v roli hudebníka, nebo tvůrce artworků, popř. vytváří komplexní audiovizuální díla. Záležitosti z jeho dílny jsou vesměs nápadité a podařené. Za všechny zm Více

Řadu let avizované, finální album od Fishe představuje skutečně obrovitou porci hudby. Volný koncept příběhů, vesměs reflektujících vyčerpanost současného světa, nelze nazvat jinak než uměním. Ve všech směrech náročné a do detailu propracované dílo se tak patrně stane dalším z vrcholů zpěvákovi bohaté kariéry. Nadžánrově stavěné skladby pulzují životní zkušeností, duchovní hloubkou a nabízejí, na podkladě špičkové a nikterak přeplácané instrumentace, zvědavému posluchačovi nekonečně možností výkladu. Skotův výpravně melancholický hlas je logi Více

Slabší pohlaví točí v posledních letech silná alba, hodně silných alb. Trend, který trvá již delší dobu. Skrze své žánrové zapouzdření jsem však nic podobného dlouho nevnímal. Chyba lávky. Když už ženy postupně pronikají i do metalu, jinde se mohly dít věci a také se děly. Nakonec si mě pár desek z domácí scény přeci jen našlo, přišli ETERNAL SEEKERS a pak nastala exploze. Zmeková, Janatková, Lanugo, Never Sol, Margo, Königová, Siba, Bárová, Hlavenková atd. Podobný nástup lze konečně zaznamenat i na poli beletrie. Když mě před pár měsíci smetlo poslední al Více

Když přemýšlím, která původní „true norwegian“ kapela to dotáhla úplně nejdále, vycházejí mi jako vítězové jednoznačně ENSLAVED. V letošním roce zveřejnili své patnácté studiové album, platí za jedno z nejuznávanějších progresivně-metalových seskupení na scéně a pokud bych měl vybrat jejich nejlepší desku, měl bych velký problém – téměř všechny vykazují nejvyšší možnou kvalitu. Z původního norského undergroundu samozřejmě vylezla celá řada vynikajících seskupení a třeba takoví EMPEROR by se o korunu vítězství mohli také ucházet zcela bez uzardění. Jenže ti Více

Neklidná hudební duše Mikea Pattona, amerického zpěváka asi nejvíce spjatého s působením v řadách kalifornských FAITH NO MORE, se dlouhodobě odhaluje v mnoha rozličných výrazových podobách, to je mnohým velmi dobře známo. Tento někdejší excentrik, non-konformista a buřič šel již v teenagerských letech, v časech svých muzikálních počátků na sklonku osmdesátých let, neoblomně proti pravidlům nastolovaným tehdejším hudebním průmyslem. Jeho patologická nestálost mnohým imponovala a naplno se projevila v pozdějších etapách jeho kariéry, kdy po Více

Před časem jsem si v rozhovoru se Strayem povzdechl, že současný český metal rozhodně neoplývá talenty a že se v naší kotlině jen stěží hledají zajímavé kapely, které by stály za poslech. Snad jsem tím naštval nějakého metalového boha, nebo je to jen dílo náhody, každopádně od té doby mi cestu kříží jedna zajímavá tuzemská nahrávka za druhou. A takhle nějak nepředvídaně se mi pod ruce, nebo spíš pod oči a následně pod uši, nachomýtli i pražští THE CORONA LANTERN s aktuálním albem „Certa Omnibus Hora“. Jde o čerstvou novinku, na jejímž bookletu sotva st Více