Britští THUNDER se v posledním desetiletí znovu dostali do dobré formy a v současnosti patří mezi ojedinělé zástupce hard rocku, kteří s pravidelností vydávají zajímavé desky. Doba jejich největších úspěchů je sice už nenávratně pryč, ale to kapelu slyšitelně nebrzdí ve studiových aktivitách. Jen málokdo z jejich fanouškovské základny by od nich čekal další „Backstreet Symphony“ či „Laughing On Judgement Day“, první dvě komerčně nejúspěšnější nahrávky. Jejich přístup sebou nese uvolněnost a nadhled. Kytarista Luke Morley je navíc natolik zkušeným k Více

Nedávno se mě jeden z mých vrstevníků a hudbou podobně „postižený“ kamarád vyptával na tvorbu glam-rockových mohykánu MÖTLEY CRÜE. Za účelem doporučení některé z jejich nahrávek člověku, jež tvorbu této kapely nemá zmapovanou ani v nejmenším, mi byla položena otázka, kterou že to desku této kapely bych označil jako signifikantní a posluchačsky nejvděčnější. Má odpověď byla jasná a rychlá. Bez sebemenších známek pochybností jsem vypálil - přece eponymní deska z roku 1994 s Johnem Corabim. Hned v závěsu na místě druhém jsem uvedl neméně skvělou f Více

Přiznám se, že mě tento osvícený performer posedlý hororory, komiksy a hlasitým rockovým spektáklem, zkrátka vším co souvisí s americkou pop kulturou 20.století, nechává již mnoho let nezúčastněného. Uznávám však, že vliv Roba Zombieho na vývoj americké metalové scény devadesátých let nelze ani náhodou zpochybňovat, stejně tak se mu nedá upřít řada úspěchů, kterých postupem let nejen v hudební, ale i filmové branži docílil. V té hudební nejen se svou kapelou WHITE ZOMBIE, ale o něco později zejména prostřednictvím snad ještě ú Více

Odvyprávět kompletní historii L.A.GUNS připomínající scénář bizarní telenovely by unavovalo nejen mě, ale i čtenáře. Spokojme se tedy s konstatováním, že v současnosti se s tímto názvem pohybují na poli hudebního průmyslu uskupení dvě. A taky s tím, že tenhle dočasný stav bude trvat minimálně do doby, než se americká justice přikloní buď na stranu Traciiho Gunse a Phila Lewise nebo slavné jméno s poněkud pošramocenou pověstí přiřkne Stevu Rileyimu. Chtěl jsem přidat něco jízlivosti o zaoceánské posedlosti soudit se za každou cenu, ale pak jsem si vzpomněl třeba Více

Zmrzlina servírovaná z míchačky, suši jako kolo od traktoru, parfém prodávaný po kanystrech nebo též hudba o tisíci a jedné mixážní stopě. Zrovinka takové asociace na mě dorážely během prvního poslechu nového alba EPICY. Dotyční mají vše, dobré instrumentalisty, kvalitní a naprosto loajální zpěvačku, (všeho)schopného producenta s výučním listem od Arjena Lucassena, rozpočet renomovaného metalového vydavatele, potenciálně velkou cílovou skupinu fanoušků a na kontě tuny vydané a prodané hudby. Velmi(!) tvrdě pracují, aby své věrné odměnili hudbou, o jejíž kráse Více

Určitě není moc kapel, které jsou tak úzce svázány s filmem jako PINK FLOYD. V kontaktu se stříbrným plátnem byli po celou dobu své existence, a to již od druhé půlky šedesátých let, kdy je jako vlajkonoše undergroundu rádi využívali dokumentaristé nebo režiséři různých experimentálních projektů. Film se stal také nedílnou součástí floydovských koncertů a pohyblivé obrázky kapela využívala až do svých posledních okamžiků na pódiu. Vrcholem propojování hudby s obrazem pak byl samozřejmě jedinečný projekt „The Wall“, pojatý trojjediným způsobe Více

Když v rámci zlomového roku 1980 stanuli IRON MAIDEN v popředí nově vznikajícího heavymetalového hnutí, na nováčky si vedli přesvědčivě. Hlasitá kytarová hudba už se po letech útlumu znovu drala na světlo a duněla velkými anglickými městy. Nová vlna britského heavy metalu tvořená celou řadou dravých a neoposlouchaných kapel záhy vystřídala u kormidla punk, kterému po stránce invence poměrně brzy docházel dech. Jarní emise bezejmenného debutu IRON MAIDEN způsobila obrovský zájem posluchačů. Ostrovní Více

S citlivou asistencí dvorního producenta Boba Ezrina nahrál legendární rocker album, které je možné brát jako poctu městu jeho původu, neboť ze státu Michigan a konkrétně z Detroitu právě Vincent Furnier alias ALICE COOPER pochází. I když se již na konci šedesátých let přesunul do Phoenixu a posléze do Los Angeles, odkud vpadl do velkého světa rokenrolových pódií, na své kořeny vzešlé z někdejší bašty automobilového průmyslu nezapomíná. Jak tedy nový Aliceův materiál popsat? Skladby se nesnaží honit aktuální zvukové trendy a je Více

Ufff. Tedy proniknout do tajů „Ominous“ mě stálo opravdu hodně sil. Kdysi zasnění a hraví melancholici LAKE OF TEARS přetavili svou odlehčenou zádumčivost do ryzího smutku a netečné prázdnoty. Tohle už není lechtivé a vzrušující mrazení z temnoty, nýbrž téměř vnímatelný dotek černých hlubin za hranicí poznatelného. Pryč je dětská fascinace stíny pozorovanými zpoza oken v bezpečí domova, před „Ominous“ stojíme nazí a sami uprostřed neproniknutelné tmy noci. Možná takhle nějak osamocen zůstal i Daniel Brennare jako jediný zbyvší člen skupiny, ktero Více

Ponurou jednohubku si pro nás zkraje roku připravili ORIGIN OF INFINITY. Jakže to řekla hlavní hygienička? Když nestíhají krematoria, můžeme pohřbívat do země.(?) Jeden progresivní soundtrack by byl k dispozici, dodávám. Nové EP děčínských sofistikovaných tvrďáků, nazvané „Ocvltism“, totiž pojednává o smrti atd. Působí ponuře, ale zároveň jakoby plně respektovalo touhu truchlících vyřvat se z bolesti a frustrace, zkrátka nakopat drtivý žal do prdele.Když se to tak vezme, kovová verze rytmických hrátek zařazovaná do škatulky djent představuje pro podobné up Více