Američtí alternativci PHILM v čele s odpadlíkem Davem Lombardem se dostali svým debutem „Harmonic“ do poměrně svízelné situace. Měl to být prvotřídní metal ochucený tu jazzem, tam pro změnu bluesem a celý obalený do jistého progresivního směřování. Na místo toho jsme dostali syrovou jízdu pouští s tak markantními defekty v podobě instrumentálních vložek, že člověk radši přesedlal a zaměřil svou pozornost jinam, do jiného ranku. Třeba právě zpět k Lombardovým domovským SLAYER, neboť fanouškovská základna legendy thrash metalu určitě tvořila početnou Více

Nové album Lennyho Kravitze mne vlastně bez problému baví. A to i přesto, že k jeho současné tvorbě mám dvě nepatrné výtky. Ta první (méně důležitá) se týká skutečnosti, že jej již mnoho let mohu považovat za rockera opravdu jen stěží. A druhá zas upozorňuje na delší dobu trvající stagnaci, co se týče vývoje stylu jakým se Lenny prezentuje. Tohle všechno mne však vůbec neodrazuje od poslechu jeho hudby, protože „Strut“ je už druhou deskou, která jej po období nepříliš vydařených alb z minulé dekády, jakými byly třeba přeslazené „Baptism“ a poměrn Více

Poté co ambiciózní kapela vydatným způsobem koncertně podpořila své třetí album „Electric“, záhy na sebe nenechal zvýšený zájem fanoušků po celém světě dlouho čekat, takže lze říci, že počínaje rokem 1988 se THE CULT přehoupli do období, které pro ně značilo největší komerční úspěchy, jak co se týče prodeje první z trojice (později v textu tohoto dílu) zmíněných nahrávek, tak co se týče zájmu veřejnosti o jejich koncerty. Hudebníci se v té době vlastně natrvalo přesídlili do Spojených států a nový směr jejich hudby (v těsně porev Více

Tak tohle se šestici anglických matadorů opravdu povedlo, ne že by těch zdařilých alb měli za dvě dekády existence zrovna málo, ale zde se skutečně jedná o vyvrcholení jejich dosavadní prog-metalové cesty. O to více překvapí, že přišlo po časech, které díky smrti jejich bývalého frontmana nebyly pro tuhle kapelu zrovna jednoduché. Jakým způsobem se však Angličané dokázali před třemi lety vypořádat se ztrátou dlouholetého zpěváka, to zasluhuje skutečný respekt. Obě dvě řadovky vydané právě od té doby jsou skutečně znamenité a THRESHOLD prostředni Více

K nové desce EVERGREY vlastně přistupuji nezatížen důkladnou znalostí několika předchozích nahrávek, takže se vlastně cítím na rozdíl od pravidelných sledovačů této severské kapely zvýhodněn, protože jak jsem si všiml v nejrůznějších internetových diskusích, Švédové nyní přicházejí se svým devátým řadovým albem, od kterého nikdo vlastně až tak moc nečeká. Zvláštní je to zejména v kontextu jejich tvorby, která byla ještě před dekádou považována za stabilní nositelku progresu v powermetalovém ranku, jenže doba se zřejmě hnula. I když si nejsem zcela Více

Tahle relativně nová hardcore partička, která je vlastně bočním projektem dvou muzikantů z řad thrashmetalových MUNICIPAL WASTE, si to vydatně rozdává s politickým systémem Spojených států, který je zde hlavním cílem hněvu zmíněných chlapců. Zvláště republikánská politická klika a její konzervativní myšlení dostává na novince co proto. Kdysi jsem četl rozhovor se zdejším řvounem Tony Forestou, v němž se vcelku vtipně vyjadřoval nad bojůvkami, jaké léta doma svádí se svým otcem, co se týče politických názorů a osobních preferencí. Pokud je tedy pan tá Více

Výsostné představení deathmetalového old-schoolu zažila pražská Roxy minulý týden ve středu a byla ještě ke všemu narvána k prasknutí. Už houfující se skupinky fanoušků napovídaly cosi o nadcházejícím svátku tvrdé metalové hudby a protože se i následná vystoupení povedla, tuhle akci dost překvapivě považuji vlastně za vůbec nejlepší, jakou jsem kdy v tomto klubu, který se nachází poblíž Staroměstského náměstí, viděl. Své proto udělala také pohodová atmosféra bez všemožných (důležitost vyzařujících) fríkůlínů a jiných nar Více

Když jsem psal minulý týden recenzi na zatím poslední kousek rozsáhlé diskografie Richieho Kotzena „The Essential“, v duchu už jsem uvažoval, jaký asi bude jeho nadcházející pražský koncert a co nám vlastně zahraje. Je to totiž docela vtipné, ale s mistrem jsem se poprvé seznámil z propagačních materiálů lákajících na plzeňské akustické vystoupení, které se konalo v létě loňského roku. Letošní pražská zastávka pro mě byla tedy první živá zkušenost s tímto nadmíru nadaným umělcem. Já jsem rozhodně nezahálel a za ten rok jsem si poctivě prošel Více

I přestože se dnes o nějakém aktivním fungování těchto americko-britských rebelů dá mluvit jen velmi stěží a pauzy mezi novějšími studiovými alby u nich v posledních dvou dekádách dosahují minimálně pětiletých intervalů, v případě Astburyovců šlo vždy o kapelu, která svým odkazem ovlivnila řadu následovníků. Na počátku své dráhy šlo o striktně britské, indie-rockové těleso, jinak pocházející z Bradfordu v hrabství Yorkshire. THE CULT nakonec nikdy úplně neprorazili do mainstreamu, ovšem svou kultovnost, kterou měli obsaženou i ve svém Více

Sólový projekt bubeníka AC/DC Phila Rudda je asi to největší překvapení nejen letošního roku. Jednak si nedovedu představit žánrovou odbočku žádného člena ácéček a pokud by měl někdo takovou touhu, asi by nezačínal na sklonku kariéry. Od srpna už je to ale pouze minulý čas. Je paradox, že se se sólovou prvotinou přiřítil právě bubeník, který je sice vynikající držitel rytmu a mistr rock’n’rollového feelingu, ale to jaksi na tvorbu dlouhohrající desky nestačí. Nově vzniklou trojici proto doplňuje kytarista Geoffrey Martin a baskytarista/zpěvák All Více