Bluesový patriot dnes nijak nezahálí a s dalším rokem dostáváme nový studiový materiál. Je až neuvěřitelné k jaké produktivitě se tento kytarový maniak a zpěvák vypracoval. Od roku 2009 vydává soustavně minimálně jedno album za rok a není výjimkou, kdy se ještě v rámci svých bočních projektů objeví jeho jméno na povícero dalších různých hudebních počinech. A nejde přitom o žádné slepé uličky. S BLACK COUNTRY COMMUNION vydával alba, která se regulérně v daném žánru ucházela o to nejlepší, co v daném žánru a v tom kterém roce vyšlo a rovněž spolupr Více

Rok dopředu proklamovaný (velký) návrat někdejších idolů „generace SICK“ se letos vlastně ani konat nebude. Ptáte se proč? Důvod je prostý. Nová deska masek z Iowy je opatrným krokem, rekapitulačním slepencem všech etap dosavadní existence nemocné Devítky, což samo o sobě dává za pravdu pohodlnosti a hře na jistotu, vlastnostem, jenž nebyly nikdy nakloněny trvalému zájmu. Myslím, že zvlášť současní (nutno říci, že v jistých ohledech i přísnější) fanoušci tvrdé hudby podstatu věci odhalí. To lepší, za čím dnes stojí lídr Corey Tay Více

Jsem velmi rád, že jsme se právě zde dočkali výborného návratového alba, protože konec seattleských NEVERMORE jsem svého času považoval za hodně předčasný. Pár let uběhlo a dostáváme opět skvělý materiál od jejich přímých předchůdců, kteří znovu povstali. Právě rozdíl v klimatu nejen na zaoceánské, ale i celosvětové power/thrashmetalové scéně oproti době, kdy SANCTUARY na sklonku osmdesátých let vydávali svá první alba, je dnes opravdu markantní. Tak si to vezměte, tenkrát šlo o nadějnou kapelu, co platila za jednu z několika desítek p Více

Vím, že je dneska již pozdě na psaní recenze na více než dva roky starou poslední řadovku pražských indie rockerů z THE PROSTITUTES. CD promáč dorazil z vydavatelství spolu s novějšími kousky a album jsem poslouchal v podstatě rád, takže nevidím žádný důvod, proč svoje hlavní dojmy nějakým letmým způsobem nesesumírovat, byť s jistým opožděním. Z mého pohledu je „Deaf To The Call“, jakožto v pořadí třetí řadovka této skupiny, tím nejdospělejším a nejdodělanějším počinem v jejich téměř desetileté historii. To v každém ohledu. Nenalezneme zde sic Více

Přiznám se, že hudbu s ženským hlasem nevyhledávám. Občas sice narazím na zajímavé věci, ale opravdu oblíbenou zpěvačku nemám. Proto mě doslova šokovalo, když jsem nedávno čirou náhodou narazil na EP neznámé umělkyně a zcela mě její hudba pohltila. Dobře, nebylo to čirou náhodou a zase tak neznámá postava to také není, alespoň pro mě. K mini-desce jsem se dostal díky propagaci mnou, v poslední době, často zmiňovaného Richieho Kotzena. Důvod je poměrně prostý, August Eve je totiž Kotzenova dcera, kterou znalci jistě znají z občasného v Více

Věřím, že asi nebudu mezi hardrockovými fanoušky osamoceným úkazem, když řeknu, že jsem v posledních dvaceti letech mnohokrát nad hudebními chutěmi Roberta Planta, toho blonďatého Boha co třímal mikrofon u LED ZEPPELIN, zatínal vztekle pěsti. Ten chlap na celé řadě svých sólových projektů dělal vše pro to, aby mne namíchl. Když se rozhlédnu po jeho už tak dost dlouhé a bohaté sólové kariéře, výjimku dle mého představují pouze dávná alba lemovaná skvělým sólo debutem „Pictures At Eleven“ (1981) a rovněž podařenou sadou hardrockových písní „Fate Více

Předně je třeba říci, že se EXODUS znovu vrací na scénu s deskou, která za žádných okolností nepopírá jejich thrashmetalovou podstatu. Novinka „Blood In, Blood Out“ je nekompromisní žánrová jízda, bouře, před kterou vůbec není snadné se ubránit. Zkrátka do detailu vybroušený thrashing té nejvyšší jakosti, který je zároveň ve svých postojích pevný jako pečlivě utažený ocelový řemen. Ostatně na něco podobného jsme byli právě u EXODUS dlouhodobě zvyklí, ačkoliv je mnohým obeznámeným jasné, že problémem této kapely nebyla nikdy žánrová Více

Pokud si prostřednictvím nějakého ze svých současných projektů Mike Portnoy vynahrazuje absenci u dění v DREAM THEATER, týká se to především hvězdné kapely FLYING COLORS, jejíž nazdobená hudba se rozpíná do podobných prog-rockových oblastí. Spolu s dvojicí dalších zkušených matadorů - klávesistou Nealem a kytaristou Stevem Morseovými a rovněž se dvěma méně známými hudebníky – zpěvákem Caseyem MacPhersonem a baskytaristou Davem LaRuem tvoří kvintet, který na letošní podzim připravil svou druhou řadovou desku. První věc co mne napadla při posle Více

Poslední díl příběhu o THE CULT se zaměří na dění od začátku 21.století, kdy kapela absolvovala svůj velký comeback. Jak však dobře víme, tehdejší sjednocení vydrželo pouhé dvě sezóny, protože staré rány mezi oběma hlavními členy nebyly zcela zhojeny a uvnitř souboru to znovu pěkně vřelo. Brzy se tedy rušily celé koncertní šňůry a všechno velmi rychle spělo k druhému rozchodu. Zpěvák Ian Astbury navíc v roce 2003 přijal místo v sestavě koncertně znovuobnovených THE DOORS a absolvoval s nimi celosvětové turné. Co však po oné dvouleté hore Více

Italské vydavatelství Frontiers Records, které se stará už nějaký ten pátek dozadu o vzkříšení slávy nejrůznějších velkých jmen ze zaoceánské hardrockové scény osmdesátých let, přichází v těchto dnech se skutečným kalibrem. Nové album totiž po čtyřech letech ohlásila  i čtveřice MR.BIG, která již před více než dvaceti lety slavila úspěchy zejména díky svým baladickým singlům, jenže kdo kapelu už od tehdy zná trochu podrobněji, určitě dávno ví, že pod krátkou a údernou značkou se schovává kvartet znamenitých a velmi všestranných muzik Více