Možná se mi to zdá, ale pokud budou takhle uvolněně a přirozeně švédští UNLEASHED působit i nadále, budou tady zjevně ještě hodně dlouho. Tak jako tomu bylo v případě předchozí, tři roky staré, povedené jízdy „Odalheim“, povstali i letos bojovníci ze severských jeskyních doupat na světlo, aby půdu své země pokřtili krví nepřátel z jihu. V tomto případě nemá absolutně cenu kapelu peskovat za absenci většího vývoje, protože tahle vikingská kohorta své řemeslo zvládá doslova bravurně už čtvrtstoletí a opatřuje tak i nové skladby ob Více

Je pravdou, že období prvního koncertního reunionu ANTHRAX s Joey Belladonnou u mikrofonu započalo přesně před deseti lety nechvalně známou šachovou partii, kdy se určitou dobu kapela nemohla rozhodnout pro svého stabilního frontmana. Dnes už přesně nevím, v jakém pořadí to celé proběhlo, ale mám pocit, že nejdříve se vrátil k mikrofonu John Bush, ovšem ANTHRAX se příliš nechtělo pouštět rychle Belladonnu k vodě, takže si John své působení  po nějaké době rozmyslel. Vlastně se mi dnes ani nechce dedukovat, jak to všechno vlastně tenkr Více

Na konci devadesátých let byli ANTHRAX prakticky vyřízení. John Bush se vrátil k ARMORED SAINT, aby s nimi nahrál povedené album „Revelation“, dvojice dirigentů Scott Ian a Charlie Benante dostala záhy nabídku, která se neodmítá. Konec konců šance znovu rozjet S.O.D. byla prvotním impulsem, jak za několik let opět nastartovat biologickou zbraň hromadného ničení. Manažer, který jim tehdy zařídil exkluzivní kontrakt u Nuclear Blast, byl dlouholetým fanouškem ANTHRAX a své kontakty využil i pro americkou sféru, což vyústilo v časově delší a stabilnější zázemí u Více

Album „Stomp 442“ propadlo a ANTHRAX se dostali do nejhlubší krize v celé své historii. Rok 1996 byl podle Scotta Iana ten nejposranější rok vůbec. Profesně byla kapela bez labelu, bez peněz, bez koncertů, bez budoucnosti a ani v soukromí se nedařilo, Scotta čekal už druhý rozvod. Během nahrávání nadcházející desky byl dokonce zatčen za krádež pamětní desky ze stadionu Yankees, což si vyžádalo nemalé finance (díky dobré vůli tehdejšího majitele zůstalo toto historické okénko bez dalších následků). Což jsem trochu předběhl úsek, kdy musel manažer kapely doslo Více

I přes neskrývané zklamání Scotta Iana z komerčního neúspěchu „Sound Of White Noise“ bylo tohle album dle mého tím nejlepším, co kdy vzniklo pod taktovkou newyorských thrasherů. Podle Scotta naopak udělalo vydavatelství několik chybných tahů ve volbě singlů a prodejnost pak nebyla zcela taková, jakou by si hlavní tahoun představoval. Měl totiž za to, že album ANTHRAX z roku 1993 by mělo pokořit podobně vysoko položenou laťku, jako tomu bylo v případě „Countdown To Extinction“ u MEGADETH. Odvážné tvrzení, když uvážím naprosto rozdílné situace v jednotlivých t Více

Změna na postu vokalisty u zavedených metalových formací vždy znamenala krok do neznáma a nejistou sázku, u které lze jen velmi těžko předem říct, zda-li bude skupina v novém složení fungovat. Myslím jak po stránce invence, tak přijetí nedočkavým davem. A týká se to zejména velkých jmen, které už většinou mají pevně daný stylový koncept a širokou fanouškovskou základnu zvyklou na své jisté. A právě k těmto skupinám se i ANTHRAX v období vlastní hudební rekrystalizace v první půli let devadesátých stále počítali. Nakonec se obavy z jejich hudebního úpadk Více

Následně po vypuštění a koncertní podpoře alba „State Of Euphoria“ došlo na sklonku roku 1989 k přípravě nového materiálu, který byl později zaznamenán v renomovaných studiích Electric Ladyland v New Yorku. Z alba nakonec bylo poznat, že tentokrát měli ANTHRAX (se svým producentem Markem Dodsonem v zádech) o něco více času na přípravu než při minulém nahrávání, kdy byli vyloženě  dotlačeni vydavatelstvím k tomu, aby ve velké rychlosti sestavili další použitelnou sbírku songů, která se nakonec dělila na jednoznačné hitovky a natahov Více

A právě zde se dostáváme k zřejmě komerčně nejúspěšnější kapitole historie ANTHRAX, protože vše na co členové téhle kapely v tomto období sáhli, to jim dokonale vycházelo a dokázali z toho těžit, nutno přiznat, že za vším byla hromada odříkání a nekonečného času stráveného na dlouhých turné případně ve studiích. Newyorští ANTHRAX se širokým úsměvem (po vzoru svého tehdejšího maskota) bodovali a to nejen díky své rozverné image. Stali se totiž žádanými hlavně díky svému specificky nadupanému thrash metalu a onomu bezútěšnému riffování. Nacházeli se vš Více

Zhruba tady někde nastala doba, kdy se newyorští ANTHRAX vyprofilovali jako jedni z hlavních představitelů thrashové vlny ve Spojených státech a začalo se o nich mluvit opravdu ve velkém. Tenkrát sice ještě nebylo známé ono pozdější zařazení mezi tzv. Velkou čtyřku, ale přeci jen ne každý natočí takové album jako „Spreading The Disease“. Když se k tomu připočte účast dvou členů na revolučním projektu S.O.D., jehož energicky řezavý kytarový zvuk brzy ovlivnil i sound samotných ANTHRAX a také neměnná sestava skládající se z pěti vzájemně si podobných tmavovlas Více

Období, které těsně předcházelo vydání druhého alba ANTHRAX „Spreading the Disease“, bylo zase jednou velmi hektické. Nejdříve byl z kapely vyhozen Dan Lilker, který si stále méně rozuměl se zpěvákem Neilem Turbinem, aby se nakonec poroučel i čím dál nesnesitelnější Turbin. Náhradu kapela našla v baskytaristovi Franku Bellovi, jenž nepopřel své italské kořeny ani původ v newyorské čtvrti Queens (Frank Bello je rovněž synovcem bubeníka ANTHRAX Charlieho Benanteho) a zpěvákovi Joey Belladonnovi, který (jako fanoušek kapel KANSAS, STYX či Více