Když se první dvě ryze thrashová alba „The Ultra Violence“ a „Frolic Through The Park“ setkala s nadšenými ohlasy metalových fans, neváhalo vydavatelství Geffen zlanařit nadějnou skupinu do svojí stáje. S nástupem k mocnějšímu vydavateli však přišla i stylová změna, kterou dodnes považuji za úctyhodný a poměrně riskantní tah. A nic na mém postoji nezmění ani skutečnost, že se třetí a jednoznačně nejlepší album kapely „Act III“ nesetkalo s takovými ohlasy, jaké si asi nejen samotná kapela, ale i její nový chlebodárce představovali. Hudba DEATH ANGEL se Více

Přestože na druhém albu „Frolic Through The Park“ nebyl znát ještě takový stylový i hráčský posun jako na následné vymazlené záležitosti pro Geffen - „Act III“, určitě šlo o nahrávku, která nepopírala touhu thrashové omladiny po jistém vývoji. Deska vyšla na podzim roku 1988 (a to znovu u stáje Enigma Records) a nepopírala DEATH ANGEL jako semknutou thrashovou jednotku jdoucí neochvějně za svým cílem, nicméně jednou věcí byla potřeba nasytit headbangers a druhou touha po muzikantském vývoji, takže se do skladeb začaly dostávat poněkud nepřehlednější Více

Co se týče věku samotných muzikantů, šlo vždy v případě DEATH ANGEL o nejmladší z kultovních thrashových formací Kalifornie osmdesátých let. Pětice mladíků s filipínským původem byla vždy chápána za nedílnou součást scény v oblasti Bay Area. Už od teenagerského věku byli členové této kapely hodně zapálenými příslušníky hnutí napěchovaného vzdorem, rebelií a tvrdou kytarovou hudbou, o čemž svědčil hlavně fakt, že kapelu založili již v roce 1982, tedy zhruba souběžně se vznikem mnoha jiných formací, utvářejících základy divokého a rychlého metalového stylu. Cesta Více

Ve své době jsem tuhle desku jaksi nepochopil, vždy na mě totiž působila dojmem vyluhovanější záležitosti než dvě předchozí bujaré jízdy. Zvláště pak po svěží, dravé a hitové desce „The Human Factor“, která útočila na všemožné rockové charts a stavěla kapelu téměř na úroveň velkých hvězd zaoceánského metalu jako QUEENSRŸCHE, MEGADETH nebo SKID ROW, mně menší natlakovanost „Hanging In The Balance“ příliš nezachutnala. Tenhle svůj lapsus jsem tak musel mírně dohánět až postupem mnoha dalších let, abych si jako odkojenec heavy metalem osmdesátých let přivykl n Více

Když se zdálo, že zreformovaná sestava začala pořádně fungovat, přišla pro METAL CHURCH další rána v podobě vyhazovu od Elektra Records. Firmy se tenkrát zbavovaly snad každého, kdo neměl našlápnuto docílit minimálně platinové desky, a tyto čistky na přelomu osmdesátých a devadesátých let se nakrátko dotkly také seattleských METAL CHURCH. Nicméně do roka se po vytrvalých jednáních podařilo na chvíli zakotvit u poměrně velkého vydavatelství – Epic Records, přičemž čtvrté album nazvané „The Human Factor“ bylo produkované po jedné eskapádě s Terry Datem (vi Více

Už bez přímé účasti Kurdta Vanderhoofa, avšak s jeho skladatelským vkladem, cílili METAL CHURCH svým nejprogresivnějším albem na opravdové fajnšmekry, což se možná brzy ukázalo jako hlavní důvod ztráty nahrávací smlouvy. Elektra Records totiž v roce 1989, hned krátce po realizaci tohoto alba, vypověděla s kapelou smlouvu. Už s novým pěvcem Mikem Howem to byly tedy začátky plné neočekávaných manévrů a těžkostí, přesto všechno dopadla deska znamenitě a ve zkoušce času obstála do současnosti. V tehdejší době se totiž celá řada fanoušků dlouho nemohla smířit s t Více

Druhé album „The Dark“ vyšlo na značce Elektra na sklonku roku 1986 a zaznamenalo uspokojivé reakce i prodeje. Kapela se začala více dostávat do zorného pole fanoušků po celém světě, k čemuž jí rovněž dopomohlo koncertování v předprogramech takových hvězd jako METALLICA nebo KING DIAMOND a to v průběhu následujícího roku, rovněž k tomu přispělo i první video natočené ke skladbě „Watch The Children Pray“. Pod producentským dozorem Marka Dodsona vznikla další klasika, která se v osmdesátých letech nesmazatelně zapsala do metalové kroniky. Všechny s Více

Když se kytarista Kurdt Vanderhoof vydal z rodného města Aberdeen ve státě Washington na zkušenou do San Francisca, psal se teprve rok 1980 a do realizace debutové desky jím později založené kapely METAL CHURCH zbývalo dlouhých pět let, během té doby v sobě nalezl nadšení pro heavymetalovou hudbu, která tou dobou učarovala světu a to zejména díky britským kapelám jako IRON MAIDEN, JUDAS PRIEST a SAXON. Po svém návratu z Kalifornie zakládá poblíž Seattlu nejprve kapelu SHRAPNEL, která později přebírá výrazové prostředky od čím dál tvrdších metalových kapel Více

Když se kapela skoro po čtyřiceti letech existence rozhodne neoznačit své nové album žádným dalším názvem, pouze jménem kapely, posluchač očekává, že půjde zjevně o mimořádný materiál, od něhož si formace slibuje velké věci. V dávných dobách platili DIAMOND HEAD za největší naděje Nové vlny britského heavy metalu, dokonce se od nich v roce 1980 čekalo více než od IRON MAIDEN. Zručný kytarista a skladatel Brian Tatler tehdy nalezl svůj protipól ve výborném zpěvákovi Seanu Harrisovi, o kterém se mimo jiné tvrdilo, že je přímým nástupcem Roberta Planta na Více

Němečtí PROTECTOR se před několika lety vrátili po dvou dekádách pauzírování na scénu, ačkoliv je dnes jediný původní člen, vokalista Martin Missy, v sestavě obklopen hned třemi švédskými nováčky. Tento nadšenec čím dál více potvrzuje, že návrat byl především podložený velkou chutí po nové tvorbě. Teutonský thrash/death nejenže neztratil absolutně nic ze své někdejší zarputilosti, agresivity a ševelící temnoty, tak jak si tyto vlastnosti mnozí nadšenci pamatují z časů neobvykle temných alb „Golem“ (1988), „Urm The Mad“ (1989) nebo z dob jejich vrcholn Více