Rok 2011 a THE HORRORS potřetí. Na téhle kapele je sympatické, že na každém albu zní úplně odlišně od toho předchozího, přesto si pokaždé u svého díla udržuje jednolitý a sevřený ráz. Zatímco uřvaný debut „Strange House“ roztrhal britskou scénu na cáry jako mladý bohémský excentrik poslední výtisk bulvárního deníku The Sun, a většina z kritiků jej díky tomu považovala pouze za náhodný sezónní výstřelek od party emo-pozérů, byla dvojka jednoznačně umělečtějším a vážnějším albem, které nabízelo jak chladnou ponurost upozorňující na odka Více

Psal se rok 2009 a od prvních tónů druhého alba britských THE HORRORS bylo jasné, že jde o zcela mimořádnou událost. Nestává se totiž často, že by kapela, jejíž rozervaný debut se dva roky nazpět stal (snad jen kvůli image) velmi úspěšným, doslova překopala svůj zavedený skladatelský rukopis, vypustila zcela jinou „dvojku“ a ještě se pomalu stala nejuznávanější akvizicí celé britské retro-mánie předcházející dekády. A jak na to ti THE HORRORS vyzráli? Naprosto jednoduše, nahráli desku bez jakýchkoliv úhybných manévrů, ze které se musela podlamovat kol Více

Je to logické a bylo to nevyhnutelné. Na novince znějí MORBID ANGEL opět jako MORBID ANGEL. Éra kontroverního alba Illud Divinum Insanus skončila, zapomeňte. Ze sestavy, která ho nahrála, nezbyl krom skutečně nepostradatelného Treye Azagthotha nikdo. Vrátil se baskytarista a řvoun Steve Tucker, za bicí usedl Scott Fuller – jeho hra je skutečně vynikající, člověk konzervativního typu díky němu alespoň částečně přestane želet odchodu bájného Petea Sandovala. Tucker už svoje kvality předvedl v rámci své první post-vincentovské mise, nu a Azagthoth je po p Více

Nikdy nezapomenu, jaký to byl šok, když jsem se dozvěděl o existenci ROOT. Poprvé jsem je zaregistroval v nějakém časopise, kde byla fotka Big Bosse – nůžky snímek okamžitě vyprostily z plátku plného jinak zcela nezajímavé „komerce“ a obrázek putoval do „metalového sešitu“, kde jsem shromažďoval všechno, co tehdy bylo o mojí oblíbené muzice k mání. Daleko větší rána ovšem přišla, když zanedlouho potom jakýsi moderátor v televizi ohlásil videoklip ROOT a vzápětí se z bedny vyvalilo něco neuvěřitelného – klip plný infernálních propriet, zachmuření kytarist Více

Středočeskou prog-metalovou kapelu CRUEL netlačí čas. Vždyť pauza mezi prvním albem "Equilibrium" a aktuální dvojkou "Entelecheia" se nakonec vyvrbila na devět let. Z materiálu je znovu poznat pečlivá příprava i perfekcionalismus, vlastnosti s nimi dlouhodobě spjaté. Nic nebylo ponecháno náhodě, instrumentace je řádně šlechtěná a deska je navíc v textové složce protkána volným konceptem. Na tvrzení, že jde v tuzemsku o přední představitele žánru, není nic nepatřičného. Na otázky ohledně alba, vzniklého znovu pouze ve vlastní režii, tak odpovídali z Více

Při vstupu do Nové Chmelnice se sedmou večerní to nejdřív vypadalo na koncert, jehož svědky bude poloprázdný sál, což se pak nakonec nenaplnilo a na norské ENSLAVED později dorazilo něco přes dvě stovky lidí. Koncert hlavní kapely bych označil jako velmi dobrý, a i zde musím předem napsat, že to v průběhu první skladby rozhodně nevypadalo. Epicky rozmáchlá suita „Storm Son“ vlastně odnesla celé to desetiminutové ustalování zvuku a kapela se sama v průběhu ní teprve hledala. Jenže tihle Norové jsou natolik zkušeným a sehraným tělesem, že Více

Středočeští CRUEL patří mezi kapely, které se příliš neunáhlují v tvorbě nových nahrávek, na druhou stranu je šlechtí, že mají jasnou představu o formě i výsledku svého snažení a toho také dosahují skrze pečlivou přípravu. Kapela jede svým tempem, zhruba dvě nahrávky za dekádu, bez potřeby upocené snaživosti se někam cpát. CRUEL ctí pravidla progresivních metalových směrů po trase PAIN OF SALVATION -> DREAM THEATER (ty druhé jmenuji nerad, ale je to tak, pozn.autora), které se opírají o p Více

Mohl bych tuhle recenzi začít asi pěti různými způsoby, včetně čehosi na způsob milostného vyznání, ale stále by to dostatečně nevystihlo pravý stav věcí. Tedy vztah, který mám k Morrisseymu, bývalému frontmanovi nedostižných THE SMITHS. Geniálnímu textaři, okouzlujícími zpěvákovi, kontroverzní osobnosti s jazykem proříznutým tak, že se zastánci politické korektnosti srocují a bijí na poplach pokaždé, když se milý Moz rozhodne komentovat dění kolem sebe. Steven Patrick Morrissey je unikát, neexistuje nikdo s ním srovnatelný. Plachý introvert, výsostný intelektuá Více

Prosinec, začátek zimy. Krajinu už týdny svírá ocelová obloha, poslední paprsky slunce odnesly říjnové a listopadové plískanice. Země je ztrápená vytrvalým mrholením, které se nad ránem mění v bodavou ledovou krupici a z kdysi úrodných polí je už dlouho břečka bez života. Celý svět se zabarvil do šeda, a i to jen na pár hodin, protože většinu dne má ve svých pařátech tma. Je advent. Doba, na jejímž konci prý čekají radostné svátky a svět zabalený do pohádkové sněhové peřiny. Zatím je ale mokro, šedo a temno. A z nekonkrétních dálav, kdesi zpod hradby krkon Více

Mezinárodní sympho-powermetalová šestice ALMANAC vedená běloruským kytarovým hrdinou Victorem Smolskim (ex-RAGE) v těchto dnech vydává u Nuclear Blast své druhé řadové album „Kingslayer“ a dle očekávání jde o materiál, který tak nějak zapadá do produkce v současné době nejvlivnějšího metalového vydavatelství v Evropě. Kromě vynikajícího kytaristy Smolskiho se v kapele nachází rytmická dvojice Tim Rashid/ Athanasios Tsoukas, přičemž první je baskytaristou a druhý samozřejmě bubeníkem. Dál jsou v kapele hned tři vokalisté, přičemž oběma mužům je zde ponechá Více