„That album was load a crap“ tvrdí po mnoha letech o nahrávce „Their Satanic Majesties Request“ kytarista Keith Richards, není divu, neboť rozlítaná kapela dělila čas ve studiu mezi několik poměrně vyhraněných událostí dané doby, ať šlo o zatčení pro přechovávání zakázaných látek, opakující se soudní stání, ale i nekonečné dýchánky tehdejších hudebních elit, kde se experimentovalo se vším možným. Ve zkoušce času však deska obstála a zpětně se jeví jako zajímavá odbočka do světa surrealistických obrazců, tolik Více

Veteráni stoner-rocku přicházejí v pravý čas se svou zbrusu novou emisí skladeb a rázně shazují ze stolu zvěsti o své vyčerpanosti a brzkém umíráčku, jakkoliv se deska „Mindfucker“, dle očekávání, asi nestane tou nejdůležitější v jejich třicetileté kariéře. Kapela pohybující se stále okolo svého charismatického lídra Davea Wyndorfa působí řádně nažhaveně a předkládá kvalitní sadu přesně toho svého typického, na co byl fanoušek po roky zvyklý. MONSTER MAGNET se zkrátka drží svého řemesla a ctí tradice vlastní tvorby, což možná u leckoho vzbudí Více

Třetí sólová deska Jacka Whitea sebou nese všechny znaky experimentu a nepodléhá žádnému předběžně známému schématu, jaký jste si mohli během těch uplynulých let o tomto americkém multi-instrumentalistovi a uznávaném muzikantovi vytvořit. Je jen na vás samotných, zda-li tohle zvláštní dílo přijmete. Někomu třeba úmyslně zvláštní alba vyhovují (fanoušci RADIOHEAD by mohli vyprávět), mě však v případě samoúčelné zvláštnosti vůbec neberou a to je právě tento případ. O nahrávce „Boarding House Reach“ nelze totiž s jistotou Více

Jakmile se šedesátá léta přehoupla do své druhé poloviny a obraz vesele swingujícího Londýna začalo zatemňovat jakési celospolečensky nervóznější klima, umocňované mezigeneračními rozpory, počátkem rasových nepokojů ve Spojených státech a rovněž válkou ve Vietnamu, vydatně se rozjel i kolotoč okolo THE ROLLING STONES, kteří právě v té době získávali na sebejistotě a jejich rychlý úspěch a sounáležitost s generací mladých buřičů působil na starosvětskou část společnosti takřka nadpřirozeným a dosti hektickým dojmem. Tepr Více

Už si říkám, jestli pomalu neztrácím soudnost. Ani čtvrté album ARAKAIN totiž nedokážu hodnotit jinak než jako stoprocentní práci. Pražská metalová hvězda v první půlce devadesátých let totiž jela jako nezastavitelný stroj a na svých právě vydávaných deskách předváděla muziku vždycky v trochu odlišném provedení, než tomu bylo vždy u zápisu předchozího, pravidelně ale na nejvyšší úrovni. Čtvrtý zásek „Salto Mortale“ kvalitativně pokračuje ve stopách skvělých tří předchůdců.S Dodem za velitelským pultemPři přípravách nového alba ARAKAIN přišli na zajímav Více

Jak ten čas nezadržitelně letí. Už je to více než deset let od vydání čtvrtého řadového alba „Baby 81“ této kalifornské trojky. Ještě neuvěřitelnější se mě však jeví skutečnost, že od chvíle, kdy jsem BLACK REBEL MOTORCYCLE CLUB poprvé zaregistroval, uběhlo už sedmnáct let. Tenkrát bylo léto roku 2001 a svět se zdál v mnohém absolutně odlišný od toho současného, tehdy měli černooděnci na svém kontě právě vydaný debut a těšili se velkému zájmu příznivců klubové kytarové hudby (na světlo se právě tou dobou klubající spolky THE STROKES, THE WHIT Více

Na izraelské ORPHANED LAND je třeba upozornit a to nejen díky faktu, že letos patří k těm kapelám, kterým se podařilo nahrát výbornou desku dokonce v kontextu celosvětové metalové scény, ale na jejich případě si tuzemský posluchač může položit otázku typu: proč se podobného úspěchu dosud nikdy nedostalo nějaké české metalové kapele? Rovněž si však na tuto otázku může i velmi snadno odpovídat. Abych to neprodlužoval má verze zní takto: ORPHANED LAND nejenže dokáží svůj muzikální naturel prostřednictvím všech těch Více

Tento týden je to přesně pětatřicet let od doby, co u kolosu Warner Bros vyšla osmá studiová deska texaské desperátské trojky ZZ TOP a učinila z této rock´n´rollové kapely nesmrtelnou záležitost. Soubor, do té doby proslulý výhradně dřevním jižanským boogie rockem, jenž slavil velké úspěchy v průběhu sedmdesátých let a sice výhradně ve Spojených státech amerických. V případě alba „Eliminator“ však šlo o dílo, které přineslo zásadní změny. Ať už co se týče zvukové stránky a celkové podoby skladeb, ale také po stránce komerční Více

Když v roce 1992 ARAKAIN představili světu své album „Black Jack“, byla to opět trefa do černého. Kapela byla v té době v neskutečné formě a nic horšího než skvělou desku prostě natočit nemohla. Na třetím studiovém záseku představila zase jinou variantu svého precizního thrash metalu, navíc opět s novým bubeníkem. Dá se říct, že ARAKAIN šli hudebně pořád nahoru a protože technicky a kompozičně v jejich případě už nebylo moc co vylepšovat, vzali to z jiného úhlu – pustili do své muziky daleko více vlivů, nálad a barev.Pátý tlučmistrJak už jsme si říkali minul Více

Následující řádky jsou sepsány pod dojmem nedávného (9. 3.) vynikajícího koncertu, který FRANZ FERDINAND odehráli v pražském Fóru Karlín. Pro návštěvníka jejich památného vystoupení v Roxy z roku 2004, kdy k nám tahle kapela přijela jako tuze horké zboží krátce po vydání hity naflákaného debutu, to byl velmi poučný večer. Před čtrnácti lety jsme totiž viděli klubovou taneční kytarovku v úsvitu své kariéry. Letos bezmála stadionovou kapelu, bezvadně pracující s publikem, které ji totálně zobe z ruky. Moment, kdy frontman Alex Kapranos přinutil v závěrečném deví Více