Po KVAEN další vynikající zářez melodického blackmetalu z poslední doby, tentokrát ne ze Skandinávie, ale z Nizozemska. A opět je to trochu víc projekt než plnohodnotná kapela. Za vším stojí temný génius Robert Koning alias Robert K, který je na webu kapely uveden jednak jako skladatel, jednak jako hráč na „všechny nástroje“. Jak to tihle kluci dělají, že mistrně ovládají nejen kytaru a víceméně příbuznou basu, ale jsou schopni na té nejvyšší úrovni rozjet také třeba bicí soupravu? Nechápu. Robert k sobě během pandemických depresí přizval Více

Zpěvák, skladatel, multiinstrumentalista, producent, vydavatel, workoholic. Ale taky magor, bouřlivák, podivín, někdy až pošuk. No prostě velice komplexní, nejednoznačná a kontroverzní figurka americké hudební scény, to je Ryan Adams. Hudebně oscilující mezi různými odnožemi moderního rocku, garáží, alternativou, indie, s příměsí country, americanou, někdy i punkem. S velkou nadsázkou by se dal označit za moderní převtělení Neila Younga. Letos třeba vydal hned čtyři alba, která jsou každé stylově trochu jiné, a hned tři z nich jsou velmi dobrá. Tím se jeho Více

Po dalších personálních změnách, kdy předchozí rytmickou dvojici Anders Iwers a Anders Jivarp aktuálně nahradilo duo Christian Jansson a Joakim Strandberg Nilsson, mohl leckdo předpokládat další posun k fádnosti, přeci jen toho překvapivého z tábora švédské stálice v posledních letech moc nevzešlo. Neděje se však tak jednoznačně a fanoušek novější tvorby DARK TRANQUILLITY si i na „Endtime Signals“ bez problému najde svá favorizovaná místa. Kapelu totiž znovu táhne nezaměnitelný Mikael Stanne, jehož hlas svým charismatem nedovoluje hazard se jmé Více

Zda byl někdy symfonický metal na vrcholu, nevím, takže ani nemůžu říct, jestli je teď v krizi. Mám ale silný pocit, že se příliš nikam nevyvíjí. Švédští THERION se na posledních deskách vrátili tam, kde byli před dvaceti lety, kapely jako SIRENA nebo XANDRIA a různé podobné klony se zpěvačkami v čele jen přešlapují na místě a pořád opakují to samé. Finští NIGHTWISH se sice sunou, ale stále více mimo metal a zdá se mi, že málokdo v poslední době chápe, co se u nich vůbec děje a jestli to je ještě vůbec kapela, nebo one-man-show Tuom Více

Na počátku bylo zhlédnutí dokumentu o nahrávání alba „Machine Head“. Zaujetí přetrvalo a vyústilo ve zvědavost ohledně toho, jak vlastně DEEP PURPLE o 52 let později znějí. Uvedenou číslici jsem použil schválně, aby vynikla až absurdní délka období, které dělí jedno legendární album od toho aktuálního. Triu Ian Paice (poslední ze zakládajících členů) Ian Gillan, Roger Glover už pomalu odchází první generace fanoušků a labutí píseň už možná pěje i žánr jako takový. Kvalita je naštěstí spojena s trvanlivostí, a dokud budou mít lidé zájem o autentickou rockov Více

Co mě letos v pevnosti pozitivně upoutalo, bylo určitě přirozené (jinak v českém metalovém prostředí pořád tak nějak těžkopádné) omlazování. Do Josefova dorazilo víc mladých lidí, více žen a dívek a svým procentuálním zastoupením rovněž také více lidí ze zahraničí. Naprosto samovolně se tak po sociální stránce i po stránce celkové image akce rozevírají nůžky mezi právě Brutal Assaultem a ostatními velkými metalovými festy v Čechách a na Moravě. Ruku v ruce s širší a různorodější hudební nabídkou, právě pestrá dramatu Více

Brooklynští DIIV se letos po pěti letech vrátili s novým albem „Frog In Boiling Water“. Předchozí desku sice nepřekoná, ale je to celkově příjemný a poctivý kousek, který jasně potvrzuje znovuzrození žánru shoegaze. Kapela vzniká v roce 2011 ještě pod názvem DIVE, jako klasické kvarteto. Dvě kytary, basa, bicí. Ano, odkazuje to na známý song NIRVANY, i když jejich hudba se s touto grungeovou legendou úplně míjí. Bohužel až dodatečně zjistili, že název DIVE už používala začátkem devadesátek jedna belgická industriální kapela. A protože slušnost ještě nev Více

Se zvukovou stránkou koncertních setů jsem byl po celou dobu festivalu Brutal Assault nadmíru spokojen. Asi holt cílím na kapely, pro které je koncertní projev prvořadý a vše mají dokonale vychytané. Docela tak nechápu kritické názory. Jasně, kapitolou samou pro sebe byli určití progresivci, jako třeba německá OBSCURA, kteří když jim klekne notebook, tak na pódiu nepředvedou ani ránu, ale to jsou přesně ty kapely, na které do Josefova nejezdím a kterým se snažím vyhýbat. Rovněž Paul Masvidal by se měl rozmyslet, Více

Po fanaticky hltané středě, kdy jsem od brzkého odpoledne prakticky nevěděl kam dřív skočit a viděl zde rekordní počet vystoupení během jednoho festivalového dne, se situace ve čtvrtek vrátila do normálu a byl to vlastně takový běžný brutálovský den. Počet sledovaných koncertů se sice snížil, ale jejich kvalita byla o to zajímavější. Několik finálních performací právě ze čtvrtka vlastně považuji za top koncerty celého ročníku a dost pravděpodobně i historie josefovského festivalu. Ano, mám na mysli především vystoupení br Více

Organizátorům se letos podařilo festival po mnoha stránkách zdokonalit, to poznal i někdo, kdo si zrovna nelibuje v mimohudebních speciálních nabídkách. Zkrátka, člověk za ty čtyři dny zdaleka nestačil navštívit všechna místa a atrakce, nedostal se do všech koutů areálu, neokusil všechna jídla, která by za to možná stála, a hlavně - musel výrazně škrtat i mezi oblíbenými kapelami, protože se toho v pevnosti dělo až tak nadmíru, že oči i uši přecházely. Stran celkové dramaturgie a vystupujících kapel šlo pravděpodobně o vůbec nej Více