Zkušenost rovná se základní předpoklad pro zvládnutí nějaké situace, výzvy, požadavku apod. Co vlastně preferujete, heavy metal založený na entuziasmu, instrumentálních schopnostech, nebo především na zkušenosti? Že všechno? Tak tedy, v jakém poměru by se měly zmíněné tři prvky namíchat? Jak prosté, přece v ideálním, říkáte? Realita s ničím takovým nepočítá. Ideál symbolizuje nedosažitelnost. Můžeme se k němu nicméně přiblížit.Tentokrát máte pořádnou kliku, poslouchat nové TITANIC totiž znamená dostat se heavymetalovému ideálu na dosah. Ostře ohraničený a Více

Konečně nastal ideální čas. Babička Carmen bere do rukou kosu a jde na věc. Důvodem ovšem není přerostlá tráva před domem, kdepak. Cílem jejího zájmu jsou sousedovic děti, které si hrají venku a ani v nejmenším netuší, co je za pár okamžiků čeká. Carmen kráčí trhaným pohybem kupředu, ostrý nástroj svírá pevným stiskem a oči jí žhnou rudým světlem. Nebezpečí už je na dosah. Vyděšení sourozenci se snaží utéct před kmitajícím ostřím a volají o pomoc. Na scénu přichází druhá plechová babča Róza, odhodlaná své vnoučata ochránit za každou c Více

NEUROSIS a jejich hudba. Hrají NEUROSIS ještě metal? Rozhodně ano, ale jako každý pravověrný undergroundový hudebník odmítají zabřednout do stereotypů metalové hudby. I když během sedmnácti let tolik proměnili svůj zvuk, vždy zůstali stabilní a silnou skupinou, která si dala za cíl stále se hudebně vyvíjet. Od experimentálního zvukového inženýrství na NEUROSIS & JARBOE, kdy si kapela sama bez pomoci svého zvukového mága Steva Albiniho vyzkoušela seskládat, smíchat, nastavit a vydat nahrávku, prošel mistr čas vesmírem a po Více

All-star úderka LOCK UP byla vždycky spíš tou nenápadnou bandou, která se jen výjimečně prezentuje na předních stránkách hudebních časopisů a vydavatelských letáků. Možná jsou chlapské figury a zarostlé ksichty jejích členů málo atraktivní pro metalové publikum zhýčkané fotkami sličných hvězd jako Alissa White-Gluz nebo Elize Ryd. LOCK UP na image zkrátka kašlou a stejný punkový přístup uplatňují i ve své nesmlouvavé muzice. Od skvělého debutu „Pleasures Pave Sewers“ drtí kapela pořád stejnou ligu, jejíž kvalita je stále několik pater nad běžnými veteránskými Více

MAGNUM, 60 – 70 %, konec. „Co tam máš dál?“Nebo snad někdo potřebuje přehrábnout historii kapely, která vznikla v roce 1972? Což tedy, jen tak mimochodem, letos znamená už padesáté výročí. Jasně, v tom půlstoletí proběhla sice jedna krátká přestávka s přemalováním firmy, přičemž první deska vyšla až v roce 1978, ale i tak jde o skvělou kariéru, lemovanou zatraceně dlouhou řadou desek, zdobící nejednu bigbíťáckou poličku. „The Monster Roars“ už má v rámci studiové diskografie pořadové číslo 22, a je tak v tomto tisíciletí celkem již jedenáctým studiovým zá Více

Generace Z má svou duši uzamčenou „v boxu“. Není divu, že jí rocker čtyřicátník dnes chápe jenom zřídkakdy. Obliba moderních technologií, zkratkovitá komunikace přes sociální sítě a určitá stádovitost, podléhající aktuálním módním výstřelkům, šikuje příslušné jednotlivce do řad jako účastníky Hry na oliheň. Hloubka a individualismus se moc nenosí ani v rámci hudebních produkcí, natož pak ve sdílení svých názorů. Kdejaká nová tvář se okamžitě velebí a přitom postupy i těch v současnosti nejšpičkovějších nahrávek podléhají prověřeným schématům Více

Už jsem si říkal, že začínám ztrácet soudnost. Jak jsem před dvěma roky psal seriál WALTARI a u každé řadovky sázel vysoká hodnocení. Nedávám jim to už automaticky? Nebojím se kapelu zkritizovat, když je moje nejoblíbenější? Naštěstí moji favorité vyřešili tyhle otázky za mě – vypustili kolekci, kterou nejen nechci, ale dokonce nedokážu poslouchat ... a vidím ji maximálně na 40 % ! Někdo by možná řekl – co s tím dělat takové ciráty? Je to přece kompilace a bestofky se nehodnotí. Jenže u WALTARI je to trochu jinak. Když v roce 1998 vy Více

Festival Cannes, květen 1998. Film „Idioti“ pomalu vstupuje do své poslední třetiny. Na stříbrném plátně se prohánějí nazí lidé a dělají hodně zvláštní věci. Ze sálu se občas ozve pískot a zabučení. Film nenechává nikoho chladným a svým ostrým hrotem dráždí smysly šokovaného publika. Po jedné obzvláště vypečené scéně rozvibruje prostor hlasité vyštěknutí: ,,To je sračka!" Znechucený filmový kritik Mark Kermode se zvedá a teatrálně opouští přítmí sálu. Snímek právě skončil a obecenstvo je rozděleno na dva nesmiřitelné tábory. Ostrá debata rezon Více

Společně s bombardéry se vrací jedna z nejzásadnějších kapel českého předrevolučního punku HRDINOVÉ NOVÉ FRONTY. Připomíná se osmičkou znovunahraných písní pocházejících z oněch temných časů, kdy kokrhýl na hlavě ještě něco znamenal a kdy punkové koncerty přitahovaly nechtěnou pozornost zelených uniforem příslušníků VB. O oficiálních nahrávkách si mohli muzikantští chuligáni nechat maximálně zdát, a tak se jejich zhrzené hudební protesty šířily především prostřednictvím demo kazet, které kolovaly po známých a kamarádech. Zatímco jiná velká jména punkov Více

Posouvání hranic v hudbě má vždy něco do sebe, zvlášť když se vychází z konzervativních pozic a prostředků. Leccos pak lze přehlížet či tolerovat. Jenže ARCHSPIRE hrají metal, aniž by se posouvali, natož experimentovali. Vše zde totiž už bylo; dokonce i podstatně lepší a daleko víc heavy kytaristé, namátkou zabijácké duo Loomis/O´Brien na čtvrtstoletí starém „The Politics of Ecstasy“ od NEVERMORE. Přesto služebně mladší Kanaďané posledních pár let poměrně vyčnívají. Metalovou formu totiž dovádí do instrumentálních extrémů, ve kterých obzvlášť Více