Druhé album „Tales Of Terror“ od badenských STORMWITCH platí z mého pohledu za výrazný krok směrem k vrcholu jejich historie. Materiál reprezentuje totiž to nejlepší, pod co se kvintet kdy podepsal (spolu s následujícími dvěma řadovkami). Nahrávce nechybí správně kovový říz, působí velmi dravě, po zvukové a instrumentální stránce rovněž vyspěleji než o rok starší debut „Walpurgis Night“. Písně jsou zde nenásilně a s patřičným vkusem prošpikovány mystickými příběhy ze středověku a jejich temná strana má punc pohádkového dobrodružství. Albu Více

V souvislosti se čtvrtou řadovou deskou severoanglických pekelníků z VENOM se často mluví o počátku kvalitativního ústupu. Pokusím se zde však album popsat v rámci dvou linií. Z objektivního pohledu tomu zřejmě tak opravdu bude, ale z čistě subjektivní perspektivy, vyjadřující můj osobní vztah k této nahrávce, to slyším zkrátka trochu jinak. Po skladatelské stránce legendární trojice Cronos (vl.jm. Conrad Lant - řev, baskytara), Mantas (Jeff Dunn - kytara) a Abaddon (Antony Bray - bicí) na jaře roku 1985 nepřišla se s Více

Čas a pohyb v něm jsou relativní, světlo zůstává věčné, připravte se, přesun na počátek roku 1983 začíná. Vzpomínky na etapu nahodilých lásek k dívkám v excentrických účesech, s výraznými šminkami a oděvech se vzorem leopardí kůže zde naplno ožívají. Fantazie maká na plné obrátky. Gargantuovský zvuk kláves Jonathana Caina vás brzy upozorní, že jste na místě určení správně. Hned v úvodní, aerobně napumpované hymně „Separate Ways (Worlds Apart)“ máte pocit jízdy po strmých ulicích nočního San Francisca. V odlesku světel aut a neonů vážně čekáte, Více

Další z kapel, jejichž hudbu se vyplatí spíše poslouchat než o ní psát. V čase se totiž moc nemění, ale má imponující groove a laťku rozechvívá poměrně vysoko. O LAMB OF GOD se toho navíc napsalo skutečně dost, dokonce i v souvislosti s Českou republikou. Co asi tak zaujme jejich fanoušky kromě samotného faktu, že vydali další album. Může se jednat o průšvih? Ne! Půjdou z něj do kolen? Ne! Uznale si podupou? Ano! Mohl bych v takových otázkách a odpovědích pokračovat ještě dlouho. Troufám si říct, že v podobně laděném vědomostním testu bych získal minimálně 80 Více

Jihomoravští TRNY A ŽILETKY působí čím dál etablovaněji na mapě tuzemské scény a tak bez zaváhání háží do placu třetí řadovku nazvanou stylově „Třetí hlas“. Novinka je oproti druhému albu „Podměstí“ zas trochu jiná, sound dle mého zkvalitnil a zčitelněl, ubylo black metalu, postupy se dnes vykazují větší mírou různorodosti a nadžánrového přesahu, přesto však mám pocit, že projekt přirozeně navazuje tam, kde dva roky nazpět skončil. Měl jsem před pár dny možnost kapelu ohledně nového alba vyzpovídat. Na mé otázky tedy odpovídali hned dva členo Více

THRESHOLD jsou vlastně takovou „klidnou sílou“ britské, potažmo světové prog scény. Nevím, jak jsou na tom s vírou a jestli by je naše nesmrtelná (zatím) KDU-ČSL vzala do party, ale „Groomovci“ se vždycky nějak dokázali dostat do popředí, ať byl svět modrý, zelený nebo červený. Zároveň ale nikdy nepotřebovali zářit nejblyštivějšími odstíny (možná by rádi, ale osud nepřál), nikdy nevyprodávali arény a ani davy po nich nikdy nešílely. Nicméně každý (dobře skoro každý) proger je zná, tisk o nich píše s respektem a fanoušků mají tak akorát, aby se zatí Více

Po třech letech ticha přichází brněnští HEIDEN s novým materiálem a v souvislosti s ním určitě nezůstávají nic dlužni pověsti kapely, která k vznikající tvorbě přistupuje s velkým respektem a přemýšlí nad každým detailem. Umělecký aspekt věci je pro ně zásadní. A tak i když „Andzjel“ může na někoho působit jako určitý návrat k dávnější blackmetalové minulosti, dle mého je spíše pravdou, že deska zúročuje všechny zkušenosti těchto muzikantů, jaké pochytili během své takřka dvacetileté cesty. Je jedno, zdali máme co do činění s black metalem Více

Kdesi v heavymetalovém rojišti první poloviny osmdesátých let se na evropské scéně objevila spousta nových kapel, které byly extrémnější a těžší než britské NWOBHM kapely inspirované velikány hardrockových sedmdesátek. To ne že by v roce 1984 tito novopečení zuřivci měli za vzor někoho jiného než legendy předchozí desetiletky, jen tehdy zkrátka začala hektická bitva o zvuk a soutěživost na bázi, kdo rychleji a kdo tvrději. V časech kdy svět již znal severoanglické ďábly z VENOM, kdy se v zámoří zjevily METALLICA a SLAYER, kdy se z šer Více

Čtveřice GRAVE DIGGER patřila na úsvitu heavymetalového vzedmutí v Německé spolkové republice poloviny osmdesátých let k naprosto zásadním kapelám. Čtyři kluci v džískách a kožených bundách, kteří se dali dohromady v průběhu roku 1980, se zprvu nechávali inspirovat hudbou zkušenějších vzorů, ať už britských JUDAS PRIEST či domácích ACCEPT, aby již jako hotová kapela podepsali v průběhu roku 1984 nahrávací smlouvu se začínající firmou Noise Records za účelem nahrávání debutové desky. Jejich heavy metal tou dobou už duněl v plných klubech průmy Více

Po vypuštění dvou předběžných ochutnávek v podobě titulní skladby „Sweet Evil Sun“ a „Scandinavian Gods“ jsem byl příjemně natěšen na novinku těchto zasloužilých švédských doomových králů, kteří styl vycházející z odkazu BLACK SABBATH, v polovině osmdesátých let, představili širšímu poli metalových fans. Po důkladném poslechu novinky, která je již třináctým řadovým albem CANDLEMASS, se však nakonec oslava nekoná. Album, z mého pohledu, zůstává po stránce nápadů a energie trochu za očekáváním a působí vcelku unaveně. Od CANDLEMASS samo Více