Když jsem před několika lety poslouchal Bryantovu minulou řadovku „Pressure“, asi to bylo v období, kdy jsem nebyl zrovna naladěn na porci rocku silně spjatého s bluesovou tradicí, Nashvillem, a vším tím americkým folklórním písničkářstvím. A nebo jsem možná od tohoto bandu, dostávajícího se tehdy do kurzu, čekal moc. Právě z těchto důvodů posléze vyplynulo ne zrovna vysoké hodnocení v příslušné recenzi. Zvláštní je, že současná novinka „Shake The Roots“ mne velice baví. A tak, jak jsem naznačil, pátrám, proč tomu tak posledně nebylo?Je fakt Více

Novinka HELLRIPPER představuje hodně nabušenou reminiscenci na osmdesátkové pojetí tvrdé a rychlé metalové hudby a ve svém zvuku ukrývá potenciál oslovit nemalé množství fans napříč řadou kovových subžánrů. Projekt, za kterým stojí pouze jediný člověk, osmadvacetiletý skotský všeuměl James McBain, tedy sází na vysoká tempa, divokost a instrumentální vyspělost. A protože je tento hudebník posedlý především zlatým věkem speed/thrash metalu, v osmi aktuálních písních, na své třetí řadové desce, spojuje atributy tohoto stylu s drásavými blackmet Více

V souladu s velkým metalovým bujením osmdesátých let, kdy se ve Spojených státech počty kapel rozšiřovaly a žánr se vyvíjel překotným způsobem do stále tvrdších a rychlejších odnoží, došlo i k zformování arizonské kapely FLOTSAM AND JETSAM, která útočila se zdvojenými valy kytar a měla ve svém středu neobyčejně nadaného zpěváka Erica A.Knutsona, jehož ječák se stal památným.K tomu, aby se tahle k melodiím vcelku svolná thrashmetalová úderka dala vůbec ve Phoenixu roku 1984 dohromady, se nejdřív musel mladík jménem Jason Newsted vydat na cestu z rodinné farmy Více

Poslech prvních dvou skladeb vyvolal nadšení. Pak už bylo jasné, že se bude muset poslouchat intenzivněji, že hudba bude žádat své. Širokospektrální undergroundové vydavatelství Magick Disk Music totiž znovu vydalo titul, který posluchači nenadbíhá, vůbec nenadbíhá, zdůrazňuji. V hlavní úloze se tentokrát nalézá solitérní vize Deseda (DARK GAMBALLE a TRNY & ŽILETKY) a jeho kytaristy Juna (Vladimír Juno Valter), nebo obráceně. Anebo jde o vizi společnou, což je vzhledem k rovnocennému tvůrčímu vkladu asi nejpravděpodobnější. Akustické duo APLA Více

Deathmetalový old-school, ten funící dinosaurus hudebního extrému, zdá se nabírá poslední měsíce na ohromující síle. Teď samozřejmě nemluvím o množství nově vznikajících formací hlásících se k hnutí počátku devadesátých let, ale myslím spíše na loňská alba klasiků, ať už americké (AUTOPSY) nebo skandinávské scény (BLOODBATH), která uspokojivě zarezonovala. Dále jsme svědky velkého úspěchu novinky floridských legend z OBITUARY a o nic hůře se nevede ani páté řadovce britských militaristů MEMORIAM, kteří pod vedením Karl Více

Britské hardrockové legendy URIAH HEEP se i po pětapadesáti letech existence stále těší muzikantské vitalitě, o čemž svědčí nejen časté koncertování, ale také obstojná novinka „Chaos And Colour“, jež se vykazuje o poznání větším drivem a pozitivním nábojem, než tomu bylo v případě celé řady nahrávek z posledních tří dekád. Z oné památné a nejsilnější sestavy, působící pod uriášským erbem v sedmdesátých letech na vrcholu hardrockového kvasu, je sice přítomen a živ již jen kytarista Mick Box, ale navzdory tomu je poznat, snad nejvíce za celou tu dobu bez D Více

Šestá řadovka „This Is Why“ od amerických PARAMORE se ukazuje být v mnohém jiná než předešlá tvorba této kapely. Lepší a zajímavější. Už v minulosti zde byla patrná snaha oprostit se od emo a pop-punkového prostředí, ale obdobně komplexně a organicky jako nyní jejich skladby ještě nezněly. I stylově jsou na novince patrné velké změny, které, zvláště díky štědré produkci Carlose de la Garzy, navádí PARAMORE spíše na území art-popu, jenž v sobě dokáže skloubit vlivy z celé řady zavedených žánrů moderní hudby. Neklid a kytarová překotnost Více

Slavná severská kapela slibovala návrat k tvrdší podstatě svých kořenů, k čemuž jí mimo jiné dokopala i úspěšná, účelově vedená a, jak kdosi správně podotkl, až neskutečně přeceňovaná deska projektu THE HALO EFFECT z loňského roku, ve kterém se sešlo hned několik bývalých členů IN FLAMES, či známých person göteborské školy. Od IN FLAMES se tedy předpokládalo, že krapet šlápnou do pedálů. Z mého pohledu se však žádný výrazný návrat do devadesátek nekoná, neboť se Fridénovci tentokrát stačili udělat tvrdými jen jakoby z pr Více

V osmdesátých letech doba heavymetalové hudbě opatřené fantasy stylizací velice přála, a tak z ní dodnes zůstalo nejen mnoho legendárních, nezapomenutelných a trvanlivých alb a kapel, ale i celá řada méně nápadných skvostů, které neměly to štěstí stát se nesmrtelnými. Mezi ty, okolo kterých našlapuji polehoučku a pln úcty, bezesporu řadím i floridské CRIMSON GLORY, kapelu proslulou nejen stříbrnými maskami, výstižně podtrhujícími záhadnost celého projektu, ale také nadpozemským vokálem chlapíka zvoucího se Midnight a skvělým muzikantským mistrovstv Více

Říct o metalcoru, že je aktuální formou tvrdé hudby, vlastně už dávno nejde. Popřední kapely mají za sebou dvě dekády fungování a spousty vydaných alb, z tohoto důvodu bych čtvrteční večer ve Fóru Karlín vůbec nevnímal jako přehlídku nějakého mládí. Ano, je pravdou, že na tenhle druh hudby chodí skoro o generaci mladší osazenstvo, než na styly jako hard n´heavy nebo na thrash metal, které dlouhodobě sleduji sám. Běh času nelze zastavit. Screameři se však drží u kormidel pevněji než kudlanky svých kořistí a určitě jde v jejich případě Více