Extravagantní kytarista LIMP BIZKIT již několik let odbíhá k projektu BLACK LIGHT BURNS, se kterým prozkoumává území spíše industriálních oblastí rockové hudby. Na sklonku loňské sezóny vyšla jeho bokovce druhá řadová deska, kde se Borland představuje jako osoba zapálená do hraní si s umělými zvuky a studiové činnosti obecně. Nejvýraznější inspirací jsou mu totiž hlavně Reznorovi NINE INCH NAILS. Oni vlastně BLB tuhle kultovní formaci celkem připomínají, a to nejen díky podobné zvukové stylizaci (přes nejrůznější krabičky deform Více

Nikdy dříve bych nevěřil, že zařadím kontroverzní Angličany THE DARKNESS mezi soubory, které si občasně rád pustím. Když před devíti lety vylítli se svým debutem „Permission To Land“ do čela domácích hitparád, působili spíš jak pouhá parodie na původní glamovou éru sedmdesátých let, než jako seriózně zamýšlený band. Hawkinsův otřesný falzet jsem totiž nemohl vystát a jejich hudba působila hodně vyumělkovaně a nepůvodně. Vše jakoby bylo nastylizováno pouze na oko a s cílem tak trochu šokovat, hlavně když se lidé zasmějí. Kapela vrstvi Více

Další prověřená věc z velmi početného zástupu současných skandinávských retro partiček, která má již nějakou tu sezónu zaděláno na velmi dobré jméno u všech sledovačů evropského metalového undergroundu. Doom/ stoner metalová kapela WITCHCRAFT je právě z těch, jenž opěvují odkaz stařičké birminghamské školy z doby ranných sedmdesátek a jejich letošní albový zápis nazvaný „Legend“ je celkově jejich čtvrtým albem a zároveň prvním vydaným u velké německé značky Nuclear Blast. Ve stylu WITCHCRAFT tedy nalezneme jak prvky hard rocku s přesahem Více

U rockerů, jenž mají vlastní kultovnost obsaženou již ve svém názvu, byl v průběhu loňského roku opět zažehnut plamen smysluplné invence, byť musím potvrdit, že THE CULT nikdy neprožívali vyložené kvalitativní propadáky. Buď nahrávali opravdu zajímavá alba a do toho vytrvale koncertovali, nebo zkrátka dlouze pauzírovali. Macho neurvalci přišli v roce 2012 po mnohaleté pauze se svou v pořadí již devátou studiovou nahrávkou, která však disponuje velmi vysokými ukazateli klasického stylu THE CULT v tom úplně nejlepším slova smyslu. Tyto i Více

Sladkost předchozích úspěchů Kanaďany nerozmazlila, takže se znovu nespokojují s dosaženými metami, uznáním a ovacemi. Tam kde by jiní surfovali (nebo časem pošli) na poklidných vlnách vlastního uspokojení, tam RUSH obrací kormidlo do vod neznámých a vzhledem k všeobecným očekáváním i riskantních . Jejich motivací stále zůstává cesta nových muzikantských poznání a výzev. Zastávka první – 1982 – „Signals“ RUSH nikdy nenatočili další pokračování svých nejúspěšnějších děl a možná právě kvůli tomu pořád patří Více

Dnes zřejmě nejprofláklejší symfo-black metalová formace již dlouhodobě náleží právě k těm kapelám, které nikoho příliš nevystraší. Co však s tím? Zvlášť při vědomí, že tomu tak nebylo vždy. Britové nedávno zakončili druhou dekádu své velmi úspěšné existence. Desetiletí, ve kterém se z jejich tvorby vytrácela jistá dávka natlakovanosti a překvapení (říkejme tomu „wauu efekt“), stejně jako značná část jejich kouzla, jinak pojímajícího všechny ty vampyrické a ad absurdum dotažené imaginace, či příběhy plné prapodiv Více

Více než čtyři roky jsme si museli počkat na šestou řadovku švédských post-metalistů CULT OF LUNA, okupujících potemnělá pódia již úctyhodných patnáct let. Koncepční album si bere za inspiraci dystopické poselství letitého sci-fi spektáklu Fritze Langa „Metropolis“ a i samotný název „Vertikal“ jakoby sám o sobě předznamenával strojově chladnou hudební krajinu. Sedmičlenné formaci se v devíti dějstvích (limitovaná edice má deset skladeb) povedlo docílit bizarně ponuré atmosféry, kterou se tu a tam snaží roztavit prostřednictvím paprsků hřej Více

Byť patří tihle aktivní Britové mezi zasloužilé metalové legendy, které se již nezadržitelně blíží důchodovému věku, na jejich práci to rozhodně poznat není. SAXON nás totiž zásobují novým materiálem i ve čtvrté dekádě vlastní existence a to s dvou letou pravidelností. Navíc si tyto pozdní nahrávky udržují vysoký kvalitativní základ, který je stále stvrzován jejich výtečnými koncerty napříč celou Evropou. A proto je stále velmi na místě, partu okolo Biffa Byforda považovat za jednu ze stěžejních představitelů staré heavy metalové školy. Nov Více

Zlaté časy hair metalové scény z Kalifornie už jsou sice čtvrtstoletí za námi, přesto řada čelních vlajkonošů této éry stále funguje, tedy koncertuje a občasně vydává nějaké to nové či kompilační album. Mezi stále aktivní party patří rovněž DOKKEN, kteří v osmdesátých letech žali nemalé úspěchy, se svými dnes již klasickými alby jako byly - „Tooth And Nails“, „Under The Lock And Key“ nebo „Back For The Attack“. Kapela, od roku 1979 sešikovaná kolem svého lídra a zpěváka Dona Dokkena, vždycky platila za jednu ze stěžejních formac Více

Po čtyřech letech vyplněných nespočtem koncertních tour, ať už v roli headlinnera nebo jako special guest někoho význačnějšího, přišla v loňském roce francouzská GOJIRA se svým novým albem. Očekávání, jakým směrem se tahle pozoruhodná kapela pohne, byla tedy veliká, což po pravdě není vždy ku prospěchu věci. Duplantierovic chasa měla naštěstí vždy všechny čtyři pohromadě, a tak se ani tentokrát nepouštěla do unáhlených stylových přemetů, či větších akcí mimo jejich léty vybudované teritorium. Recenze posledního alba budiž tedy součást Více