Bowie se počínaje rokem 1974 propadá do silné závislosti na kokainu a stává se démonickým stínem svých bývalých imaginárních postav. Právě v průběhu dalšího amerického turné se však rozhodl definitivně skoncovat s extravagantními dekoracemi, kulisami, kostýmy i veškerou choreografií, a hlavně také se svým rock´n´rollovým zvukem, s nímž ještě nedávno sklízel po Evropě obrovské úspěchy. Na místo toho se pustil do „plastického soulu“, jak svou novou tvorbu začal v průběhu své americké mise nazývat. Na další koncertní šňůru už vyjela úpln Více

Vlastně předně musím uvést, že nejsem a nikdy jsem nebyl příznivcem doom metalové vlny, ke které zejména v průběhu devadesátých let příslušeli rovněž tito angličtí uctívači ponurých a dlouze se vlekoucích žalmů, přesto jsem je od jejich počátků tak nějak po očku sledoval a v jejich tvorbě se i vcelku orientoval, tedy zhruba až po jejich pátou experimentální řadovku, která byla opatřena číslicovým kódem. Nepamatuji se, že by mne některá z nahrávek dávné a z dnešního pohledu i jejich nejzásadnější etapy natolik zaujala jako právě jejich poslední nahrá Více

Před dvěma lety ANTHRAX vydatně zabodovali se svým comebackovým albem „Worship Music“, kde se kapele povedlo více než dobře navázat na dávné období jejich nejúspěšnějších alb z druhé poloviny osmdesátých let. Spolu s navrátilcem Joe Belladonou, který konečně po dvaceti letech stanul u newyorské pětky znovu za mikrofonem a nazpíval s ní skvělé album, se zde pánům Scottu Ianovi, Charliemu Benantemu a Franku Bellovi podařilo nahrát materiál, který snesl přísná měřítka, jak od fanoušků thrashové klasiky pevně usazených v minulosti žánru thrash, t Více

Skandinávský poloostrov se již po léta honosí hojnou líhní kvalitních hudebních formací a místní chladné podnebí má pravděpodobně dosti blahodárný vliv pro vznik různých odnoží a hybridů rock-metalové vegetace. Jedním takovým soudobým úkazem je nabušený spolek KVELERTAK pocházející ze Stavengeru, třetího největšího města Norského království. Před třemi lety, na své eponymní prvotině, nabídla tato cháska zlotřilých Vikingů velmi svojské podání „Motorheadovsky“ nadupaného rock´n´rollu mocně nadopovaného koňskými injekcemi black-metalového zla, Více

Chcete vědět, jaké metalové album od nějaké ze známějších značek se dle mého názoru v průběhu loňského roku stalo jednoznačně tím největším provarem? Odpověď je tentokrát naprosto jednoznačná, protože s veškerou pompou ohlašovaný comeback holštýnských loďařů bude ještě hodně dlouho probouzet pouze rozpaky a negativní reakce. Jde o tvrdý dopad na dlažbu a velmi nepříjemné vystřízlivění všech, kdo ještě věřili v nemožné, a sice, že se RUNNING WILD vzchopí a pokud se někdy ještě vrátí, přijdou se silným materiálem, který alespoň tro Více

Tihle podivní chlápkové z rozpálené pouště v oblasti Las Vegas platí ve Spojených státech za jednu z komerčně nejúspěšnějších rockových kapel posledního desetiletí a i já musím potvrdit, že začali doslova výtečně. Jejich debut „Hot Fuss“ měl opravdu všechno, co takové odlehčené hitové retro, jinak čerpající hlavně z klávesoidního poprockového zvuku osmdesátých let, mohlo ve své době nabídnout. Jasně že mám na mysli „Somebody Told Me“ a všechny ty další hity, které značily obrovské naděje do budoucna. Oba následující albové poči Více

Vlastně jsem už ani nedoufal, že tahle pro milovníky skateboardingu naprosto zásadní a dříve i stylotvorná kapela ještě někdy přijde s podobně zdařilou a smysluplnou nahrávkou, přesně takovou, jaká svého času byla díla vydaná zhruba v první dekádě jejich existence. Dnes se píše rok 2013, nacházíme se tedy již více než dvacet let za bodem, kdy SUICIDAL TENDENCIES stanuli na svém maximu. Je úplně jedno, že Mike Muir je již jediným stabilním členem gangu a celou káru táhne pouze za přispění hráčů, kteří přišli až dlouho po nejvýznamnější éř Více

Není pochyb o tom, že švédští náladotvůrci KATATONIA už patří mezi kapely velmi zkušené, o kterých se však na druhou stranu pomalu ale jistě začíná mluvit, jako o ustupujících ze svých pozic. Takže zkušenost? Ještě aby ne, vždyť už Skandinávci fungují na scéně dvě dlouhé dekády a za tu dobu toho vydali již pořádnou várku. Ústup z pozic? Osobně si myslím, že se to týká hlavně fanoušků, kteří je sledují hodně dlouhodobě, a tak se zkrátka někdo jejich stylu přejedl. Na druhou stranu je pravdou, že se toho na posledních albech příliš neměnilo, nicm Více

Na sklonku loňského roku oslavili THE ROLLING STONES padesáté výročí svojí existence, což z nich zřejmě dělá vůbec nejdéle sloužící kapelu rockové historie. Platí to navzdory skutečnosti, že se již dlouhá léta s novými alby nepředřou. Konkrétně za posledních šestnáct let (tedy od vcelku zdařilého „Bridges of Babylon“ z roku 1997) natočili jen jednu studiovku. Každopádně tahle několika disková kompilace (album vyšlo ve více verzích, ta nejskromnější obsahuje dva disky, nejbohatší naopak čtyři, osobně je mi nejsympatičtější Více

Druhé album „Fun House“ (nazvané podle domu na předměstí Ann Arbor, kde kapela dva roky pobývala) je dnes stejně jako první album považováno za nesmrtelnou klasiku a základní pilíř proto-punku, avšak zachází ve všech směrech ještě dál. Jde o abstraktní živelnou katarzi, která nekontrolovatelně pulzuje jako nějaký neznámý a také patřičně zhoubný organismus. Je zde znovu znázorněna veškerá syrovost garážového rocku tehdejší doby, navíc umocněna faktem, že se to celé nahrávalo živě a v poněkud partyzánských podmínkách, ale také touha se Více