V devadesátém vychází na dlouhou dobu poslední řadové album - „Vanity/Nemesis“, po jehož realizaci už vztahy uvnitř kapely nejsou na tak dobré úrovni, aby ta mohla dlouhodobě fungovat. Vlastně jde v mém případě o album, díky kterému jsem se tehdy s tvorbou CELTIC FROST seznámil a proto na něj rovněž nedám dopustit. Je třeba říci, že jde o velmi dospělý a po všech stránkách profesionálně sestavený počin, který však nemá ony umělecké ambice ani evolučnost starých děl, nicméně nový projev kapely je dotažený a působí aktuálně a semknutě. Hai Více

Setrvat na obvyklých jistotách a rozvíjet svůj ponuře okultní styl by pro tehdejší CELTIC FROST rozhodně znamenalo pohodlnější cestu k uchování fanouškovské přízně, oni se však rozhodli zcela jinak a jejich první krok slavil obrovské úspěchy, šlo o risk, který zprvu vyšel, protože jejich třetí, pro mnohé fanoušky zvláštní, divné a neuchopitelné, a naopak mnohými jinými posluchači milované, album „Into The Pandemonium“ (1987) se nakonec stalo velmi úspěšným, rovněž však i nejdiskutovanějším počinem v historii CELTIC FROST. Kapela na něm částečně ust Více

Švýcarští CELTIC FROST jsou z dnešního pohledu logicky chápáni jako jedna z nejvlivnějších evropských metalových kapel osmdesátých let. Základy této původně podzemní black metalové kapely, která později začala toužit po progresu a překračování dogmatických bariér mezi subžánry tvrdé hudby a tím pádem ovlivnila mnoho extrémních kapel současnosti či nedávné minulosti, byly položeny v Curychu na sklonku roku 1983 a sice na troskách podsvětím vyzdvihované primitivní smečky HELLHAMMER. Ta po třech letech sporadické, avšak metalovým undergroundem vyzdvihované &n Více

Dalším rozhovorem jsem se rozhodl posvítit na muzikanta a velmi aktivního dělníka tuzemské nezávislé scény, který v mých očích reprezentuje onu oddanost právě tomu nejzákladnějšímu a nepřikrášlovanému, co jen může pohánět a rozvíjet takové zdravé fungování všech malých, aktivně hrajících a volnomyšlenkářských kapel, pro které je umělecké hledisko vlastní tvorby stejně nutné a samozřejmé, jako důležitost častého koncertování. Ondřej Helar, kromě působení v několika dalších kapelách, je především znám jako baskytarista západočeské p Více

Francouzská MASSACRA patřila ve své době mezi význačné představitele thrash/deathu a ve své zemi měla tehdy konkurenci pouze u temnějších, ovšem stále žánrově spřízněných LOUDBLAST. V době kdy Francie byla pro tvrdou hudbu stále velmi exotickou krajinou, způsoboval tento Galský poklad zájem většiny fanoušků death metalu. Subžánr, který se právě v té době hřál na svém komerčním vrcholu, nabízel mnoho odrůd a způsobů výkladu či prezentace. Zde to byl zejména nabušený heroický projev, kterým se MASSACRA v období svých prvních tří alb proslavil Více

Na počátku devadesátých let měli svého silného zástupce mezi elitou smrtícího kovu také Němci a to v kapele pojmenované po mytologickém vládci z Tolkienova světa. Jejich MORGOTH tehdy patřili k čelním představitelům evropské větve tohoto žánru, a to stejně nepochybně, jako tomu tenkrát bylo v případě nizozemských PESTILENCE, britských BOLT THROWER nebo švédských ENTOMBED. Co na tom, že se později kapela rozhodla jít úplně jinou cestou, což jí vlastně brzy stálo existenci. Na rozdíl od tří zmíněných veličin se německé monstrum nezapsalo do Více

Death metal jako jeden velký stylový fenomén, jehož kontury se počaly formovat zhruba od poloviny osmdesátých let, prošel za těch třicet let mnoha proměnami, obdobími hledání, rozmachu, vlády, stagnace, úpadku i současného ustálení. Mezi průkopníky samozřejmě patří i floridští andělé, kteří zhruba po pěti letech od založení (v letech 1983/84) vydávají svůj v mnoha ohledech nepřekonatelný debut „Altars Of Madness“, který se stal odrazovým můstkem pro novou stylizaci smrtelného žánru, přechodem od hororové „gore“ tématiky k jeho techničtější form Více

Švédská death metalová stálice se na začátku devadesátých let minulého století s ničím moc nepárala. Její debut „Left Hand Path“ stanovil pravidla celé severské smrtonosné vlně, a to na několik let dopředu. Jeho následovník „Clandestine“, který již odhulákal bubeník Nicke Andersson (v té době se však psalo cosi o Johnym Dordevicovi), protože s čerstvě vyhozeným Larsem Göranem Petrovem byly pořád nějaké problémy, kultovní prvotinu v mnohém překonal. Kapela se během dvou sezón dostala do obrovského laufu (turné „Gods Of Grind“ spolu s CARCASS, CATHEDRAL a C Více

Liverpoolští patologové patří bezesporu mezi nejvýraznější zjevy extrémní metalové hudby první poloviny devadesátých let. Jako kapela vyvíjející se na každém svém albu i oni dělí zástupy fans na několik skupin, z nichž každá nachází na jejich tvorbě přitažlivé momenty tak trochu jinde. Někdo nedá dopustit na jejich první grindcoreové období, vyžívající se jak v opěvování rozkuchaných cárů masa, tak v hnilobně podlazeném zvuku a extrémních přechodech temp, jiná naopak upřednostňuje dospělost, vyšlechtěnost a čitelnější struktur Více

Klatovští ASMODEUS s novým albem nespěchali, několik let pauzírovali, nabírali tvůrčí síly, až po čase si začali ujasňovat nové koncepční téma. Nakonec však výsledek stojí po všech stránkách za to. Deska „Past na Davida Kleinera“ vyšla v polovině prosince 2014, přesně dvaadvacet let od vydání debutové desky „Prosincová noc blíže neurčeného roku“. Na otázky týkající se převážně nového díla mi odpovídal frontman kapely Miloš Bešta.   V prosinci 2014 vyšla vaše nová deska „Past na Davida Kleinera“. Můžeš Více