Už dlouho jsem neslyšel od takto mladé kapely (patnáct let hudebních aktivit není žádný věk, že jo?) podobně silnou reminiscenci na stadiónový Hard´n´Heavy z přelomu osmdesátých a devadesátých let. Pátá řadová deska švédských CRAZY LIXX má totiž všechny atributy pečlivě vypiplané nahrávky, která dýchá vlastním životem, a byť zvukově i stylově vychází z mnoha předloh oněch slavných časů, má po skladatelské stránce na to, se i se značným zpožděním prosadit a mnoho rockových fanoušků prostřednictvím svých povedených skladeb bavit. Kdo by čekal nějaký laci Více

Stejně jako tomu bylo v případě předchozího alba „Hail To England“, vznikala i deska „Sign Of the Hammer“ ve studiu v kanadském Torontu za účasti Jacka Richardsona. Skladby použité na čtvrtém albu se totiž většinou uchovaly ze stejných nahrávacích frekvencí jako v případě pouze o deset měsíců staršího albového předchůdce, ale s půlročním zpožděním a odležením byly posléze dodělány ve Velké Británii, kde si některé vzal na starost Tony Platt. Protože úspěch bojovné kapely na Starém kontinentě navnadil vydavatelství Music For Nations, stáj se rozhodla vypu Více

Nahrávka, prostřednictvím které vzdali MANOWAR hold svým fanouškům na Britských ostrovech, znamenala další posun a naznačila větší možnosti realizace v oblasti americké heavymetalové hudby vycházející sice z odkazu NWOBHM vzorů, ale operující s mytologickými proprietami, epickým soundem a výpravnou stylizací. Angličané byli, krátce před zveřejněním „Hail To England“, na svém území poprvé svědky tažení těchto vyhlášených metalových válečníků. Události v Evropě v průběhu dalších let však nabraly mnohem dramatičtější spád a kapela svou šanci vycítila, takže ten kdo Více

Tento způsob prog-metalu nezdá se mi příliš lákavý a je pro mne ve výsledku rovněž málo lákavým úkolem tady detailně rozpitvávat dílo někoho jako Arjen Lucassen, a to myslím bez úmyslu jednat arogantně, nebo se někoho nedej bože dotknout, protože holandkého hudebníka považuji za všestranného skladatele, inteligentního, trpělivého (to asi předně, když je schopen vytvářet takováto díla) a pracovitého člověka s talentem a nadšením. Nicméně z mé perspektivy něco jako zanícení do dedukce jeho hudebních děl prakticky není vůbec možné, protože AYREO Více

Jsem rád, že se mi podařilo u příležitosti předem neavizovaného vydání nové desky získat pro rozhovor frontmana klatovských ASMODEUS Miloše Beštu, ale i dvorního textaře souboru Jana Petrička. Jak budete moci záhy posoudit, rozhodně se bylo s oběma o čem bavit. Zde je tedy výsledek, u jehož zárodku stálo mnoho dojmů z vynikajícího nového materiálu, desky „Oko Horovo“, která sice při prvním kontaktu působí divoce, jasně a přímočaře, ale po chvíli, zbrocena krví jak slayerovský „Reign In Blood“, vysílá i jiné impulsy , propracovanost Více

Velkou změnou pro MANOWAR byl v roce 1983 přechod k ambicióznějším vydavatelským stájím, které svůj katalog po krůčcích rozšiřovaly a vyvíjely se souběžně s bující metalovou komunitou usazenou už tehdy po obou březích Atlantiku. Všichni čtyři členové stvrdili nové smlouvy podpisy z vlastní krve a vše bylo náležitě zaznamenáno. A komu se vlastně nadějná kapela tehdy upsala? Druhé album „Into Glory Ride“ vyšlo ve Státech u Megaforce manželů Johna a Marshy Zazulových (tedy u objevitelů kapel METALLICA nebo ANTHRAX), zatímco o dist Více

Historie MANOWAR se začala psát na samotném počátku osmdesátých let, kdy byly po setkání Joey DeMaia s kytaristou Ross The Bossem položeny základy kapely, která si za svůj cíl vetkla stát se tou největší a nejbombastičtější v metalovém ranku. Joey DeMaio tehdy pracoval jako osoba zodpovědná za pyrotechniku a baskytarový technik na turné BLACK SABBATH, kteří zrovna koncem roku 1980 jeli šňůru propagující jejich skvělé album „Heaven And Hell“ po Spojených státech a Ross The Boss, coby původní kytarista newyorských punkerů THE DICTATORS, odjezdil Více

Nemám rád tyhle tzv. sranda kapely, za kterými ve skutečnosti stojí vysoce profesionální managementy a z oné srandy se velmi brzy stane výnosný a letitý byznys. Neřeknu kdyby šlo o nějakou řádně jedovatou recesi bez ambicí hudební trvanlivosti, to by byl samozřejmě jinej příběh, ale vzhledem ke skutečnosti, fakt nejsem schopen se něčím podobným bavit. Nikdy totiž nejsem přesvědčen o tom, že bych měl nad hudební stránkou něčeho podobně agresivně tlačeného jakože přivírat obě oči a jen se nad jejich produkcí smát a užívat si jí. Tihle podivní c Více

Po smrti Scotta Weilanda naskočil na post frontmana u této, stále ještě velmi mladé supergroup ART OF ANARCHY další zpěvák příznačný svou minulostí pro hudbu spojovanou alespoň částečně s vlnou devadesátkového grunge, konkrétně Scott Stapp (dříve CREED). A je třeba hned zkraje předeslat, že svého úkolu se tento zpěvák, který období slávy zažíval nejvíce na přelomu milénia, zhostil opravdu se vší vervou, a jeho sytý a znělý hlas se tedy do hutného i poměrně variabilního kytarového zvuku této kapely velmi hodí a skvěle do něho zapadá. Mám za to, že Více

Tak tahle kapela platí za skutečné jádro mého někdejšího sleazy-rockového fandovství a jsem velmi rád, že se VAIN stále daří fungovat a jednou za čas dokonce nahrát kvalitní studiový materiál. Davy Vain je opravdová kultovní figurka někdejší kalifornské metalové scény, byť zjevně neprorazil se svou kapelou tak, jak by si asi mnozí z fajnšmekrů kdysi přáli. V jeho případě není odevzdání se hudebnímu životu žádným prázdným pojmem, neboť už v roce 1987, jako pětadvacetiletý nasedl na dráhu producenta a doma v San Franciscu s Více