K muzice vyslanců šerosvěta NECROPHOBIC jsem se dostal se značným zpožděním. Prakticky až v době předchozích dvou řadovek, které vrátily kapelu do hry po několika letech personálních rošád a tápání. Přes onen počáteční údiv a nastolené otázky, jak je možné, že jsem o takto vycizelované partě prakticky skoro třicet let nevěděl, jsem záhy shledal, že jde zřejmě o jednu z nejkompaktnějších a konstantně prvotřídních severských metalových formací historie. Holt jsem si asi myslel, že pod názvem převzatým od jedné ze skladeb nacházejících se na legendár Více

IMODIUM se po více než pěti letech v hybernaci pomalu znova probouzí k životu. A po takové době mají velký hlad. Akorát si hned na začátek ukousli asi větší kousek, než měli. Ale není všem dnům konec, pevně věřím, že se restart nakonec povede. Do Fóra Karlín jsem se těšil ze dvou důvodů – mám rád ten prostor jako takový, vždy jsem tam zatím měl štěstí na výborný zvuk, logistika funguje, dá se rozumně zaparkovat v docházkové vzdálenosti. Co více si může zmlsaná náplava ze satelitu přát? A samozřejmě pak těšil i na IMODIUM samotné, sleduji je od jejich začátků Více

Možná již existovala obava ohledně další existence VLTIMAS, ale nová deska vrací tuto mezinárodní extrémně metalovou supergroup do hry. Na jejich druhé album „Epic“ je dost možná nespravedlivě nahlíženo trochu přísnější optikou, neb očekávání byla nemalá. Pět let starý a velmi obstojně přijatý debut „Something Wicked Marches In“ byl přeci jen velmi energickou sadou, vykazující se specifickým zvukem a celkovou chemií mezi třemi osobnostmi scény. Já si naopak myslím, že to hlavní novince neschází, a sice výborně poslouchatelné songy, které i přes Více

„Menší“ polovina SONS OF APOLLO sice nepokračuje dál pod zaběhlým názvem, každopádně Derek Sherinian a Ron „Bumblefoot“ Thal potřetí hrdě třímají prapor malovaný totožnými barvami a se stejným erbem. K osvědčenému modelu navíc přilili novou krev a rovnou říkám, že mají nabito ostrýma. No, vlastně jde spíš bezzákluzové dělo, narvané nabroušenou ocelí, která vám nadzvukovou rychlostí vystřelí z půl metru do ksichtu. Mika Portnoye nahradil jiný šílenec – Bruno Valverde (ANGRA), Billyho Sheenana pak Yas Nomura (MAMMOTH). A nejlepší zpráva nakonec Více

Zvláštní úkaz tihle MIDNIGHT. Neříkám, že se v jejich hudbě nějak brodím, ale vždy když na ně narazím, tak se mi jejich garážový metalický nářez na krátký časový úsek zalíbí a to je vlastně i případ novinky. Vše na nich působí jakoby spíchlé horkou jehlou, ale  tahle věc zároveň u MIDNIGHT udržuje ono spontánní přímočaré kouzlo. O co v jejich případě tedy jde? Prakticky jednočlenná kapela z Clevelandu ve státě Ohio se vykazuje na kost ořezaným, svižným, neurvalým metalickým rock´n´rollem, byť jej jediný oficiální člen Jamie Wal Více

Během poslechu akustických tónů z debutního alba projektu APLAUS PRO DVA jsem si uvědomil, že bych se měl vrátit k dalším deskám, na kterých se činí zpěvák Desed. Nakonec začínám až s novinkou kmenových DARK GAMBALLE, kterou si teď dopřávám skoro každý den. Jde o poslech veskrze příjemný, přestože občas zabolí. Chytré texty za doprovodu výrazných melodií totiž sem tam asociují životní epizody, na které člověk nebývá pyšný, zvlášť když trpí diskomfortem spjatým s darem reflexe a svědomí. Na druhou stranu lze z uvedeného načerpat spoustu ener Více

Velký metalový pátek v Praze se dle mého velmi vydařil. Nestává se u nás během roku moc často, že v jeden večer na jednom pódiu vystoupí hned tři legendy historie britského hard rocku a heavy metalu. A i když jde ve všech třech případech o formace letité a zasloužilé, pořád jsme se od nich dočkali energií nabitých a živelných vystoupení, ze kterých sálala o dost více dobrá forma a chuť po hraní, než údržbová spokojenost s rekapitulováním. Beznadějně vyprodaná O2 Aréna tak zažila svátek s poctivou porcí klasického hard rocku a Více

Dobře si vzpomínám na dobu, kdy se THE BLACK CROWES stali v roce 1990 velkou senzací. Ačkoliv sami nebyli módou, na počátku devadesátých let se dokonale trefili do trendu, který si žádal přehodnocení a posléze odsouzení stávajících až reklamě pestrých mustrů v hardrockovém mainstreamu. Tehdejší doba, zmítaná nástupem alternativy, rapu a taneční hudby, si sice i v rámci rocku žádala nové tváře, ze kterých by šla sice nová energie, ale také opravdovost. Každý tento pojem chápal jinak. V případě THE BLACK CROWES lidem učarovala jejich náklonost k p Více

1994, 2004, (2014 vynecháme), 2024. Vypadá to, že letopočet se čtyřkou na konci má nějaký zvláštní význam pro GREEN DAY. Dvakrát ze tří vydali zásadní desku, a napotřetí to taky není špatný. „Saviors“ („Zachránci“) sice svět nespasí, ale minimálně je to dobrá deska, se kterou se pop/neo-punkeři z Kalifornie vrací zpátky na scénu ve slušné formě. Ještě více to možná vynikne ve srovnání s jejich generačními následovníky, BLINK 182, kteří loni taky vydali nové album, a které GREEN DAY v přímém souboji poráží na hlavu. Konec druhého desetiletí n Více

Moderně znějící heavy metal. Tak bych asi nějak zaškatulkoval nastupující švédské hvězdy ORBIT CULTURE. V jejich stylu se snoubí podladěné kytary, deathový hlasový projev a co nejrychlejší práce hromující dvojšlapky s údernou thrashovou přímočarostí a někdy se skoro až powermetalově chytlavými refrény. Angličtina používá pro tvrdou hudbu výraz „heavy“ a v tomhle případě je obrat „těžký“ příhodnější než náš „tvrdý“. Muzika ORBIT CULTURE je těžká jako olovo, skutečný hutný heavy metal. Kdybych si měl vybrat jeden konkrétní subžánr, tak asi ř Více