Druhá deska DANZIG dle očekávání pokračovala v rozvíjení temného odkazu prvotiny a ještě více prohloubila bluesový fundament souboru seslaného na zem samotným peklem. Materiál nakonec vznikal ve třech kalifornských studiích v průběhu celé sezóny 1989/90 a byl podroben důkladné přípravě před vydáním u Def American, kde si mezi tím soubor upevnil svou pozici jednoho z žhavých metalových artiklů této žánrově nesvázané stáje. Produkce Ricka Rubina rovněž doznala několika nápadných změn, takže skladby na „Danzig II: Lucifuge“ nakonec vyznívaly j Více

Jak známo, u vzniku DANZIG stál v roce 1986 producent Rick Rubin, který po jednom z koncertů kapely SAMHAIN přiměl zpěváka Glenna Danziga (vlastním jménem Glenn Allen Anzalone), aby začal budovat zcela nový hvězdný band a na kostrbatě se rozjíždějící undergroundový projekt zapomněl. Těžko říct, jaké temné vibrace přiměly samorostlého pěvce, aby Rickovu vizi vzal vážně.  Obdivovatel Elvise Presleyho a fanoušek komiksů a hororových propriet tak brzy odsoudil své SAMHAIN k zániku. Každopádně s Glennem to nebylo jednoduché již v& Více

Nerozumím tomu, co značí taktika: šest let od posledního alba vydat již druhé EP po sobě a stále se nemít k tvorbě dlouhohrající nahrávky, a to ještě ke všemu ve chvíli, kdy kapela působí s novým zpěvákem Matsem Levénem již pár let velmi konsolidovaně a s podporou vydavatelství v zádech. Dost možná za to může zdravotní stav šéfa, hlavního skladatele a baskytaristy v jedné osobě, Leifa Edlinga, kterému byl před časem diagnostikován únavový syndrom, možná je však za tím i něco jiného. Mistři doom metalu, stejně jako před dvěma le Více

S poslechem nejnovějšího alba LIZZY BORDEN, tedy někdejšího glam-metalového zatvrzelce z Los Angeles, který v osmdesátých letech vešel ve známost svými líbivě melodickými songy a hororovými proprietami, přišel stav rozpačitého údivu. Musel jsem si pokládat otázky, co že to za hitparádu jako vůbec poslouchám? Ani náhodou však v pozitivním slova smyslu. A to proti dávné tvorbě Lizzyho Bordena absolutně nic nemám a nikdy jsem jí neměl zařazenou na ani jednom z pólů pomyslného názorového spektra. Alba jako „Visual Lies“ (1987) Více

Pro někoho značila návrat THE ROLLING STONES k jejich rockové podstatě až devadesátá léta, ale pro mne je tím důležitým albem, které stagnující kapelu vytrhlo rázně z letargie, právě „Steel Wheels“, vydané na konci prázdnin roku 1989. Po sedmi letech uvadající činnosti, kdy největší rock´n´rollová kapela světa prakticky vůbec nekoncertovala a vydala v onom mezidobí pouze dvě nepříliš povedené řadovky, to opravdu nevypadalo, že se Stouni ještě kdy vzchopí. Zvlášť když Mick Jagger hlavní těžiště své hudební činnosti v dru Více

Že je Česká republika pro filmaře rájem, je celkem známý fakt. Krásné památky nebo spousta odstínů krajiny a atmosféry hrají filmařům do karet a zatímco před nějakými třiceti lety byl záběr z Československa v nějakém západním filmu naprostou raritou, dnes už je to běžná věc. Není ale zas tak moc cizích filmů, které by se u nás natáčely úplně celé nebo jejich podstatná část. Jedním z takových je hollywoodský trhák „xXx“ – poměrně přiblblá akčňárna, kde sice brzdy kvílejí, auta vybuchují a kvéry vyhrožují celou hrací dobu, ale ducha to bohužel moc ne Více

Jako je tomu každý červen, i letos se roztrhl pytel se zajímavými akcemi. Škoda jen, že se některé koncerty překrývaly i v rámci jednoho dne. Dát však přednost vystoupení amerických QUEENS OF THE STONE AGE ve Fóru Karlín před letňanským metalovým svátkem v podobě velko-koncertu IRON MAIDEN nebylo pro mne v roce 2018 zas až tak těžké, zvlášť když jsem britskou heavymetalovou legendu viděl naživo již šestkrát, zatímco na Joshe Hommea a jeho kumpány jsem vyrážel teprve potřetí. Američané mne rozhodně nezklamali, na Více

Mám pocit, jestli on Peavy Wagner poslední roky nepřeceňuje svoje síly. Nejenže pár let nazpět znovu nastartoval fungování svých RAGE, jejichž sestavu po odchodu Viktora Smolskiho značně omladil a vrátil jejich nahrávkám určitou dávku drsnosti, ale to zdaleka není všechno. S tím samým totiž přichází v projektu REFUGE, kde spojil síly se svými někdejšími spoluhráči – kytaristou Manni Schmidtem a bubeníkem Chrisem Efthimiadisem, se kterými prožil v rámci RAGE období snad největších úspěchů této formace. Kdysi tato trojice tvořila Více

Připravit se na recenzi nových THERION nebyla žádná legrace. Kapela se totiž po skoro šestileté albové pauze ozvala s neuvěřitelnou porcí hudby – přichystala metalovou operu, která na třech discích nebo šesti (!) vinylech čítá 46 skladeb o hrací době více než tři hodiny. Vstřebat takovou nálož trvalo nějakou dobu – bylo potřeba si pro každý poslech najít volný den, pohodovou a spěchem nezatíženou atmosféru (v mém případě to vyřešily nedělní výlety do přírody) a projet si znovu diskografii THERION a pár klasických oper, abych dokázal posoudit, jestli Christ Více

Hmm, tak nám to vyšlo pěkně hned po sobě. Minule jsme si udělali výlet za Radegastem, beskydskou mystickou figurou, která v roce 1987 inspirovala první tuzemskou metalovou desku. A hned dnes se přesouváme ze severní na jižní Moravu, abychom se podívali na neméně legendární stvoření, které pro změnu inspirovalo druhé naše metalové album v pořadí – „Metal Celebration“ od TITANIC. Pokud alespoň trochu znáte tvorbu téhle kapely a pokud jste se někdy prošli centrem moravské metropole, asi už tušíte, kam na dnešním výletě máme namířeno. Půjdeme se po Více