V průběhu roku 1983 nebylo oslavovanější debutové heavymetalové desky než „Holy Diver“ od kapely DIO. Když zpěvák Ronnie James Dio na sklonku předešlé sezóny opustil řady BLACK SABBATH, hned spřádal plány na postavení vlastního souboru, který by měl od začátku pouze ve vlastní režii. Z řad černokněžníků si sebou vzal dobrého parťáka, bubeníka Vinnieho Appice a jeho dalšími spoluhráči se brzy stali: osvědčený čtyřstrunník Jimmy Bain, se kterým kdysi spolupracoval na nejoslavovanějším milníku melodického hard rocku let sedmdesátých, albu „Rising Více

Neexistuje příliš mnoho kapel, na které jsem tak moc změnil názor, jako jsou švédští CLAWFINGER. Když v první polovině devadesátých let zaplnili hudební prostor svým mixem tvrdých kytar se samply a rapovým vokálem, bylo to pro mě jako pro vyznavače klasického metalu něco zcela nepřijatelného. A nejen pro mě – i spousta metalistů v mém okolí v CLAWFINGER viděla téměř zrádce, kteří do jejich „nedotknutelného“ stylu zatáhli prvky „diska“ (takhle jsme nazývali všechno co se nám nelíbilo) a „tuc-tuc“ rytmy. Z dnešního pohledu mi podobné postoje přijdou nap Více

Jak jsme si řekli v prvním díle profilu britských progresivistů, zpěvák Damian Wilson už nebyl k dispozici pro další, čtvrté album THRESHOLD. Novým adeptem se záhy stal sice Angličan, avšak do té doby sbírající zkušenosti ve službách nedávno před tím zaniklých německých melodiků SARGANT FURY, Andrew "Mac" McDermott. Tento pěvecky velmi specifický frontman záhy nejenže nazpíval vokály na chystanou desku „Clone“ vydanou roku 1998, ale zůstal se stále viditelnější kapelou až do roku 2007, bezmála tedy na deset let. Stal se jedním z poznávacích zn Více

Přiznám se, že úplně posledními alby, která jsem až do letošního roku od GRAVE DIGGER slyšel, byl onen post-comebackový a poměrně slušně hodnocený trojlístek „The Reaper“, „Heart Of Darkness“ a „Tunes Of War“, prostřednictvím kterého se Teutoni opětovně a velmi sebejistě etablovali na metalové mapě devadesátých let. Na poslední z těchto tří desek navíc začal onen památný skotský koncept, který se na několika dalších albech dokonce dočkal nejednoho pokračování. Díky tomu si GRAVE DIGGER vysloužili pověst válečníků posedlých skotskou historií. Po Více

Netvrdím, že je Ralph Hubert génius, rozhodně však hudebník, který má co nabídnout. Svůj osud spojil s metalem. Nesnaží se měnit jeho formu, jen do ní vkládá jedinečný obsah, který se neoposlouchá. Mustr od roku 1985 příliš neměnil. Umělecká svoboda nalezená ve zdánlivě bizarní směsici modernější ruské či jiné klasiky a technického thrashe vynesla metalové scéně řádku přinejmenším zajímavých desek; formaci MEKONG DELTA, za níž dotyčný stojí, pak na oplátku kultovní status. Projekt, který měl kdysi dávno mimo jiné dokladovat vyspělost německé metalurgie, se s Více

V roce 1997 pokračovali neohroženě floridští SAVATAGE ve své velké jízdě napříč devadesátými lety a přišli s dalším konceptuálním milníkem, jenž skloubil osvědčené metalové prostředky s lehce orchestrálními. Další jejich dílo bylo poháněno nadlidskou skladatelskou vůlí Jona Olivy a jeho věrného kolegy a producenta Paula O´Neilla a rovněž jejich potřebou zhotovení dalšího dokonalého uměleckého artefaktu. Fanoušci se tak dočkali mimořádného a do nejmenšího detailu promakaného koncepčního alba. To šlo brzy směle zařadit vedle kteréhokoliv z p Více

Na albu „Mestarin Kynsi“ je nejlepší, jak je geniální ve své jednoduchosti. ORANSSI PAZUZU vytvořili z cyklických basových rytmů, tajemných samplů a kytarového vybrnkávání velmi efektní mix, který ještě doplněn black metalovým skřehotáním působí nadmíru originálně. Instrumentálně se neděje nic náročného ani složitého, po umělecké stránce jde však o velmi zajímavou záležitost, která navíc do uší zalézá překvapivě snadno. Finové jsou od svých začátků řazeni do kategorie black metal, pravdou ovšem je, že k čisté formě žánru měli vždy daleko. Přes Více

Prologue: Když mne kolega Stray při našich prvních seznamovacích seancích pomocí internetu oslovil s dotazem, jestli bych nechtěl zkusit psát profily + recenze určitých mně blízkých kapel, z malé množiny jmen, které mne v danou chvíli napadly, si vybral právě THRESHOLD. Musím se přiznat, že z této jeho volby jsem měl nejmenší radost a to z jednoho prostého důvodu – THRESHOLD už řadu let nepatří mezi mnou nějak zvlášť vyhledávané soubory a co se týče originality, či stylotvorného pojetí míchání progu s rockem/metalem, tyto Angličany v mé Více

Zaoceánští kovbojové z Nashvillu GIANT nikdy nepatřili k našminkovanému mainstreamu prohánějícímu se ulicemi Los Angeles v průběhu let osmdesátých. Přesto, že na hudební půdu vstoupili prostřednictvím studiového debutu až na konci této epochy a zkraje let devadesátých dokázali, sic ne už tak úspěšně (doba se měnila příliš překotně), avšak kvalitou skladatelskou rozhodně navázat deskou druhou, není jejich jméno skloňováno tak často, jako jména jiných, o dost méně zdatných hudebníků a jak by si jejich instrumentální renomé zasloužilo.Po prvním rozpadu už nedok Více

V roce 1995 se Jon Oliva a Paul O´Neill nadechli k dalšímu velmi ambicióznímu kroku, kterým bylo koncepční album zasazené do bosenského Sarajeva v časech občanské války v tehdy bouřící a zároveň se rozpadající Jugoslávii. Deska neměla nést jen stopy příznačné pro skladatelský rukopis tahounů SAVATAGE a jejich nesporné umělecké kvality, ale nést a zdůrazňovat myšlenku na nesmyslnost všech válečných konfliktů. Jen krátce před tímto albem pracovně rozjetý Jon realizoval také debutovou desku se svým projektem DOCTOR BUTCHER, kde šel, co se vyznění Více