Když do světa nejistot přijde s novými songy po osmi letech METALLICA, hned je mnohým lépe. Pánové dokázali, že stále umí složit v intencích vlastního stylu zajímavé skladby, a tak se v mém případě stalo, že zhruba od poloviny listopadu prakticky neposlouchám jinou hudbu než album „Hardwired…To Self-Destruct“, které sice na úplném začátku působilo vcelku fádně a obyčejně, ale postupem dnů jaksi narostlo a vyjasnilo se. Nelze než uznat, že slavný kvartet znovu dokázal na album dostat svou nezaměnitelnou magii a to nav Více

Zářijové číslo amerického hudebního měsíčníku Classic Rock neslo podtitul – „25.výročí: Jak grunge spasil rock“. Nejen ze současného pohledu na věc je totiž zřejmé, že žádný grunge tehdy rock nezachránil, natož aby ho spasil, pouze se jen určitým lidem hodil k nakopnutí skomírajících prodejů vlasaté hudby. Už od konce osmdesátých let se zájem posluchačstva otáčel ve prospěch syrovějších tvrdších produkcí a rovněž kapel vyjadřujících se poněkud nestrojeným způsobem. Nápadné to bylo hlavně v oblasti metalu, kdy se do popředí zájmu dostáva Více

V metalové hudbě existuje strašná spousta interpretů a skupin, které až po dosažení své mnohdy vrcholné popularity zatoužili ve vlastní tvorbě po výraznějších změnách. Tyto poněkud riskantní manévry se však většinou v době realizace nesetkaly s pochopením a kladnou odezvou posluchačstva a tak se umělci většinou brzy vraceli k zavedeným vzorcům svého tradičního stylu. Až ze zpětného pohledu na tyto ojedinělá díla, kterým se nikdy nedostalo podobných následovníků, můžeme s klidem říct, že šlo o podnětné věc Více

Už zhruba dekádu prožívá svůj velký návrat metalový styl, který zejména v osmdesátých letech hnul s evolučním systémem tvrdé hudby - THRASH. Přes všechny prognózy a negativistické scénáře to však stále nevypadá, že zájem o něj někdy opadne. Právě naopak, rok co rok vychází stále větší množství nahrávek příslušnících k tomuto subžánru, ať už od klasických kapel oné starší generace nebo od jejich mladších nohsledů. Stopa, kterou thrash metal zanechal v srdcích fanoušků, je opravdu hluboká a čelní kapely stále diktují tempo Více

Předně, chci vás tady ušetřit zdlouhavých patetických keců. Dneska v noci to zabalil Lemmy Kilmister, chlap, co nezkoušel hrát rock´n´roll, protože ho nejen hrál, ale i žil. Klišé? No a? MOTÖRHEAD byli ze všeho nejvíc synonymem koncertní kapely, člověk si až zpětně uvědomí, co koncertů odehráli v porovnání s ostatními spolky a to i v době, kdy na tom už Lemmy nebyl zdravotně nejlíp. Poslední rok jakoby vše nabralo jasnou symboliku: v létě velmi obstojné a temné album nazvané Bad Magic, turné, které pokračovalo přes všechny karamboly až do pozdn Více

Když se v průběhu osmdesátých let ve Spojených státech konečně objevil heavy metal, šlo za Atlantikem (i díky nastupujícím hudebním televizním kanálům a celkové komercializaci tohoto hudebního odvětví) o masově úspěšnou vlnu. Prostřednictvím té se Američané snažili převzít otěže od Británie zasažené v letech 1979-82 kapelami z proslulé NWOBHM (IRON MAIDEN, JUDAS PRIEST, SAXON, DEF LEPPARD …) a postavit to celé na velkolepější stylizaci. Když melodický, přímočarý a častokrát ukřičený heavy metal začaly v USA ve Více

Zrovna mám za sebou svou sedmou účast na festivalu BRUTAL ASSAULT a pátou v řadě. Jsem rád, že jsem se mohl účastnit především posledních pěti ročníků (16.-20.), protože mám dojem, že až v tomto období dramaturgická úroveň akce strmě kulminovala, přestože festival postupně narůstá a nabírá na kvalitě již od svého desátého ročníku (2005). Když jste přítomni na pěti po sobě následujících pokračováních natolik kapelově obsáhlého klání, chtě nechtě si brzy musíte položit otázku, co ještě neokoukaného zbývá vidět? Není toho o Více

Nechat fanoušky čekat dlouhé a dlouhé roky na svůj další hudební počin patří už nějakou dobu k oblíbeným kratochvílím řady věhlasných monster hardrockové a metalové scény, jen mám ten pocit, že se tento nešvar stal poslední dobou častý u daleko většího počtu zavedených těles. Přináším tedy osobní (ale zdaleka ne kompletní) výběr z nejaktuálnějších exemplářů, v jejichž případě už to pár let vypadá, že ta nová deska musí každou chvíli přijít, jenže prostě nepřichází a vlastně možná ani nepřijde. Situace je však u ka Více

Art rock nebo chcete li progresivní dinosauří rock u mě vždycky v dávné minulosti vyvolával určité pocity nechutenství. Bylo tomu tak snad od doby, co se člověk o této hudbě na začátku devadesátek ve středoškolských letech dozvěděl, protože právě tehdy začal více pátrat v historii, a tak nějak poznávat, co se kdy a kde vůbec hrálo a zrovna tohle rockové odvětví mu tedy příliš nevonělo. Mluvím pouze sám za sebe. Je samozřejmě logické, že styl reprezentující určitý perfekcionalismus, hráčskou ekvilibristiku či i Více

Někdy nastane situace, kdy mne napadne téma článku, které je sázkou do loterie a nakonec může vyznít jakkoliv, záleží jen na tom, jak to celé uchopím, což je tento případ. Měl jsem prostě zrovna chuť, posvítit si trochu na britskou legendu extrémní hudby NAPALM DEATH a třicet let jejich existence v krátkosti komentovat podle toho, jak jsem jejich jméno vnímal  napříč třicetiletým obdobím jejich existence. Jediným cílem bylo napsat článek, který by se dobře četl a který by v rámci možností bavil. Předesílám, že kapelu stále Více