Plášti obtěžkané postavy a jejich zhlouple bílé obličeje vytrvale prosvětlující sál, dramatická gesta posilují onen mysteriózní nádech představení, to skoro padesátiletý Attila Dorn, co půl druhé dekády vede německou metalovou supernovu POWERWOLF, právě ovládá pódium. Člověk má dojem, že se tento metalový Daniel Hůlka co nevidět propadne kamsi do podpalubí, tak tíživě jeho postava v tom spektáklu působí. Svou debutovou desku nahrál v pětatřiceti, dnes je již jakoby mávnutím kouzelného proutku lídrem evropské scény. Co dělal ve dvacet Více

Je? Těžko říct, pořád mě to vychází tak, že to důležité opravdu je, i když v kombinaci s tím hlavním. Co přesně odděluje kapely, které se zapíší do myslí tisíců fanoušků a vydrží na vrcholu zájmu po dlouhá léta, od těch dalších, po hudební stránce třeba stejně zajímavých, avšak méně úspěšných? Proč jsou to zrovna určitá jména, které si publikum na čas oblíbí a jiná, byť produkují neméně pozoruhodnou hudbu, zůstávají tak trochu mimo hlavní proud onoho zájmu? Situace v metalovém a všeobec Více

V průběhu roku 2017 vyšla spousta skvělé hudby, takže jsem pro tentokrát zajímavá alba ve svém závěrečném zhodnocení rozdělil do několika kategorií. Důvodů bylo víc, jednak té zajímavé hudby vyšlo docela dost a navíc se jednalo o široké spektrum stylů, takže by se v případě jedné tabulky vlastně srovnávalo nesrovnatelné. Zmíněné rozdělení však berte jenom jako provizorní opatření a ne úplně doslovné a pevně dané, zkrátka jsem to tu musel namíchat tak, abych opomenul co nejméně věcí z toho důležitého. POP/ROCK Více

Ten obrázek přeplněných amerických arén aplaudujících nějaké slavné metalové kapele vždy vyvolával u posluchačů mé generace obdiv, co si budeme namlouvat, před pětadvaceti a více lety to bylo něco, s čím se našinec prostě běžně nesetkával. Jak však plynul čas a člověk navštívil stále více velkých koncertů svých oblíbenců a přeřazoval je do kolonek (nejen že) „viděno“, ale dokonce „mnohonásobně viděno“, už to celé během více než dvou dekád vlastně ztratilo kouzlo. Dneska už vím, že těch mega-velkých koncertů prostě už mnoho neuvidím, v&nbs Více

Zažil jsem to v poslední době několikrát. I když „zažil“ je asi nepřesné slovo, včas jsem unikl a nechal si to celé vyprávět, to je asi přesnější popis událostí. Jde o dvě věci. Buď nevhodně vybrané prostory na konání koncertu, a nebo v našem případě neomalenost pořadatele (majitele klubu), který prodává lístky lidem ještě v době, kdy je zcela evidentní, že se do sálu nebo na dvůr jeho malého podniku dotyční v takovém počtu nevměstnají, ani kdyby se s upaženýma rukama spořádaně zhrocovali do řádků a zapomněli už hodinu před ko Více

Úvodníky na těchto stránkách rozděluji mezi seriózně hudební, které se týkají nějaké stylové koncepce zmiňovaných nahrávek nebo nahrávek vydaných v nějakém pevně daném období, a úvodníky tak trochu mimózní, kde se většinou vykecám z nějakých, hudby se vesměs málo týkajících hovadin a mám nějakou dobu za to, že je téma děsně super, abych po nějaké době zjistil, že to zas tak super není, ale jak se říká - všechno chce svůj čas. Ostatně držet se hesla - kde je vůle, tam je cesta - patří rovněž ke krédům těchto stránek. Tentok Více

Když se někdy porozhlídnu po okolí, čtu a slyším dost podivných canců na téma, jak je tvrdá hudba o překonávání sama sebe, o snaze zvyšovat nároky na sebe a na své okolí, o potřebě nezůstávat na místě, a pak k pelotonu ztrácejícím se v dáli (hm, ...zvláštní, chápu to tak, že asi tedy někde za dotyčného zády, na té mokré silnici, kterou si vybavuji, když jsem ještě coby jen tak tak zorientované dítě, někdy v roce 1980 sledoval na černobílé televizi jakýsi Závod míru) moudře hovořit, z pozice toho „kdo to celé dokáz Více

Stejně jako tomu bylo již mnohokrát před tím, 3.března 2017 dorazil do mailové schránky webu tento vzkaz, navíc opatřený přílohami naplněnými po okraj promo materiály ohledně chystaného koncertu skvělé francouzské kapely. Dobrý den, dovoluji si vám zaslat tiskovou zprávu koncertu francouzské metalové formace GOJIRA, který proběhne v pražském Lucerna Music Baru 7. 6. 2017. Pořádá agentura Charm Music. Anna Mašátová Obvykle nemám ve zvyku někoho o něco protislužbou žádat, ale říkám si, že když ty stránky dělám s veškerým Více

Kdyby se věci neseběhly, jak se nakonec seběhly, stal by se Mick Jagger pravděpodobně státním úředníkem, obchodníkem nebo novinářem okresního formátu. Byl by možná divadelním agentem, manažerem a kdyby byl houževnatěji trénoval možná i úspěšným sportovcem. Vším, jen ne muzikantem. Ještě když ráno 17.října 1961 stál na peróně dartfordského nádraží a v ruce tiskl jednu z oblíbených bluesových desek, konkrétně „One Dozen Berries“ od Chucka Berryho, byla tato alternativa nepravděpodobná. O minutu později už byla Více

Z mého pohledu byl uplynulý rok po hudební stránce velmi nadupaný a celá řada stálic v něm vydala, když ne své dosud nejlepší album, pak alespoň materiál, který se mohl bez problémů měřit s jejich starší tvorbou. Zde je tedy můj žebříček top věcí za rok 2016.1. OPETH - SorceressSrovnání mezi historickými milníky švédských progresivistů a jejich novinkou u mne vyznívá ve prospěch nového alba, které se mi jeví jako naprosto bez slabin, neboť kapela na něm velmi přímočaře a bez zbytečných oklik zhudebňuje svou lásku k sedmdesátým letům a nav Více